Ve zvláštním zpracování pomníku vidí ještě jeden smysl: "Přímo na kopci nad náměstím sedí na koni Jan Žižka, Hašek je podle mě druhý český vojevůdce," vysvětluje Nepraš.
Jaroslav Hašek se vrátil před Vánocemi roku 1920 po pěti letech z Ruska a zabydlel se v žižkovské Jeronýmově ulici u svého přítele, spisovatele a bohéma Franty Sauera. Hned v únoru následujícího roku tu začal psát svého Švejka.
"Ta kniha byla přeložena nejméně do padesáti sedmi jazyků, a to už je pro pomník důvod," myslí si spisovatelův vnuk Richard Hašek. "Zvlášť, když je na Žižkově například socha Churchilla, který v té čtvrti nikdy nebyl," dodává.
Nesouhlasí s argumentem, že už jeho dědeček jeden pomník má, a to v Lipnici nad Sázavou, kde Švejkovy válečné osudy dokončil. "Ta socha je strašná," zlobí se Hašek.
Zato žižkovský pomník bude vtipně znázorňovat spisovatelovu povahu. V dutém podstavci je dostatečný prostor pro sud, z něhož se bude při slavnostních příležitostech čepovat pivo.
Členové Společnosti pro postavení pomníku Jaroslav Haška se pokoušejí prosadit sochu už tři roky. Prokopovo náměstí je ale stále prázdné - Společnost nemá potřebné dva miliony korun.
Radnice třetí městské části by spisovatelův pomník přivítala a s Neprašovým modelem je spokojena. "Ale velmi drahé odlití ze své kasy zaplatit nemůžeme, Společnost si musí sehnat sponzory," vysvětluje vedoucí odboru kultury Jaroslav Brabec.
A proto je možné, že se spletitá historie Haškova pražského pomníku nadále povleče.
Již před osmnácti lety byl totiž položen první základní kámen na Olšanském náměstí. Minulý režim dal však nakonec přednost soše zakladatele KSČ Bohumila Šmerala. A roku 1993 byl tento základní kámen, na kterém občas stával symbolický půllitr, demontován.
