Vysoký komisař OSN pro uprchlíky Antonio Guterres podle listu Japan Today ve středu v Tokiu uvedl, že by rád, „aby japonská vláda nasměrovala své akce směrem ke zvýšení počtu lidí přesídlených do Japonska a zvláště k humanitárnímu přijímání Syřanů“.
Japonsko patří mezi největší dárce humanitární pomoci pro uprchlíky. V lednu přislíbilo dvě stě milionů dolarů zemím na Blízkém východě, které bojují s Islámským státem. Podle Guterrese to však stále není dost.
„Japonsko potřebuje progresivně zlepšit svůj azylový systém tak, aby byl efektivnější v přijímání, uznávání a integraci uprchlíků do japonské společnosti,“ prohlásil Guterres. Z loňských pěti tisíc žádostí o azyl japonské úřady schválily pouhých jedenáct.
Šigeru Išiba, který má v současné vládě na starosti rozvoj regionálního hospodářství, se domnívá, že právě uprchlíci by mohli pomoci zemi, jejíž populace stárne a porodnost klesá. Podle odhadů bude mít Japonsko v roce 2030 o osm milionů méně občanů v produktivním věku než dnes a v roce 2060 přesáhne podíl seniorů nad 65 let v populaci čtyřicet procent.
„Vzhledem k tomu, že japonská populace slábne, vláda by měla prosazovat politiku přijímání uprchlíků. Je špatné si myslet, že cizinci do Japonska nesmí,“ uvedl podle britského Guardianu Išiba. Poukázal přitom na to, že země už na začátku minulého století přivítala imigranty z Jižní Ameriky, a integrace tedy může fungovat.
Japonský premiér Šinzó Abe však na argumenty, že by větší otevření cizincům prospělo i zemi samotné, odpovídá, že uprchlíci nejsou řešením.
„Je to otázka demografie. Řekl bych, že před přijímáním imigrantů nebo uprchlíků potřebujeme víc aktivit pro ženy a starší obyvatele a také musíme zvýšit porodnost. Je tu spousta věcí, které bychom měli dělat ještě před přijímáním imigrantů,“ řekl Abe.
Svou pomoc už přitom Evropě nabídly uprchlické krizi tak vzdálené země, jako je například Kanada (více zde) nebo Austrálie, která se v září zavázala přijmout dalších dvanáct tisíc běženců. Venezuelský prezident Nicolas Maduro totéž slíbil u dvaceti tisíc Syřanů, kteří „jsou vítáni sdílet tuto zemi v míru a přispět k rozvoji státu“.
