Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Najdi rodiny padlých letců USA, žádal Japonec syna. Trvalo mu to 70 let

  11:17aktualizováno  11:17
Japonec Mitsuaki Omata 70 let po 2. světové válce splnil přání svého otce a našel rodiny jedenácti amerických letců, kteří se v bombardéru zřítili na jeho zahradu v Tokiu. Jednu z rodin dokonce pozval do Japonska, kde společně vzdali hold padlým letcům.

Japonec 70 let po válce splnil přání otce. Našel rodiny mrtvých letců z USA. Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Japonsko si v sobotu připomene 70. výročí své kapitulace během 2. světové války. Na mnohé příběhy z bojišť si dnes už téměř nikdo nevzpomene. Jiné se vyvíjely v průběhu desítek let a vyvrcholily dávno po konci válečných strastí. Aktérem jednoho takového příběhu je dnes 85letý Japonec Mitsuaki Omata, který nedávno završil přání svého zesnulého otce, které vyslovil kdysi dávno během válečných let.

Pamětník skautům v Hirošimě vyprávěl, jak otce našel na kusy

Strastiplná cesta Omaty započala 2. dubna 1945. Tehdy 16letý Omata v chladné noci a doprovodu svého otce utíkal do vlastnoručně vybudovaného protiletadlového krytu, který stál kousek za jejich farmářským domkem na okraji Tokia. Nad hlavami jim prolétala eskadra amerických bombardérů B-29. Co se stalo o pár sekund později, Omatovi navždy změnilo život.

Jeden z bombardérů se po palbě z protiletadlových děl poroučel k zemi, píše server CNN. S ohlušujícím rámusem dopadl jen pár metrů od krytu, ve kterém se krčil Omata a jeho otec. Plně vyzbrojený letoun naložený bombami explodoval. V ohnivém infernu zemřelo všech 11 členů posádky. Byl mezi nimi i 21letý kulometčík Wallace J. Pitts, který se měl o desítky let později stát vyvrcholením Omatova příběhu.

Putování do Ameriky

Posádka letounu byla americkými úřady považována za „nezvěstné v boji“ (anglický termín „Missing in action“ označuje příslušníka ozbrojených sil, který zmizel během bitvy a o jehož osudu není nic známo, pozn. red.). Jejich rodinám ve Spojených státech armáda sdělila, že jsou nezvěstní a s největší pravděpodobností mrtví. Žádné další detaily však nesdělila.

Japonská kapitulace

Představitelé tří vítězných velmocí 2. světové války (USA, Velké Británie a SSSR) vyzvali na postupimské konferenci ( 17. července do 2. srpna 1945) japonskou vládu k úplné kapitulaci. Japonská vláda na tyto požadavky nepřistoupila. Spojenci proto obnovili letecké útoky na Tokio a další japonská města. Nálety na Tokio z přelomu února a března 1945 si vyžádaly 100 000 obětí.

Jelikož Japonci odmítli Postupimskou deklaraci, nařídil prezident USA Harry S. Truman použití atomové bomby a informoval o tom v Postupimi Stalina. Dne 6. srpna 1945 byla na japonské město Hirošima svržena atomová bomba (více zde). O den později vyhlásil Sovětský svaz Japonsku válku a zahájil ničivý útok proti japonské armádě v Mandžusku. 9. srpna Američané svrhli další atomovou bombu na přístav Nagasaki (více zde).

V důsledku katastrofální situace, v níž se Japonsko ocitlo, vyhlásil 15. srpna císař Hirohito ve svém prvním rozhlasovém projevu bezpodmínečnou kapitulaci veškerých japonských jednotek, která byla formálně stvrzena 2. září 1945 na palubě bitevní lodi Missouri. 

Zdroj: Wikipedia

I přesto, že byly obě země stále ve válce, Omatův otec, který byl oddaným buddhistou, se rozhodl dát všechny spory stranou. Jemu zcela neznámí vojáci si podle něj zasloužili uložit na poslední odpočinek s úctou a respektem. „Respektuj všechny lidi, i nepřátele,“ vysvětlil Omatovi jeho otec. Společnými silami tak z trosek vytáhli ostatky všech vojáků. Pohřbili je na vlastním rodinném hřbitově. Po válce americká armáda ostatky převezla na armádní hřbitov v Jokohamě.

Pro Omatova otce tím vzdání holdu padlým vojákům neskončilo. Požádal svého syna, aby našel pozůstalé rodiny a podrobně jim popsal poslední minuty jejich milovaných. Pro Omatu tak začala pouť napříč národy i jazykovou bariérou. Vydal se do Spojených států a trpělivě hledal informace o zemřelých vojácích. 

Pomalu skládal díly skládačky, které ho postupem let dostaly až na práh domů rodin zemřelých vojáků. Všem jeho oddanost a hluboké lidství vehnaly slzy do očí.

Mise je u konce

Putování Omaty se uzavřelo 70 let po osudném dni, kdy na nebi nad Tokiem uviděl americké bombardéry. Podařilo se mu najít příbuzného kulometčíka Pittse a pozval ho do Tokia. Synovec válečného hrdiny Bill a jeho manželka Brenda před pár dny absolvovali dlouhou cestu až na zahradu Omatova domu, ve které stojí památník padlým letcům. Dohlíží na něj socha bohyně soucitu Kuan-jin.

„Někdo dokázal s láskou pohřbít jejich ostatky. Je to úžasné. Jsem v šoku, že pláču. Nečekal jsem to,“ uvedl dojatý Pitts při pohledu na památník. „Kolikrát vám můžu poděkovat? Mohu vám vůbec dostatečně poděkovat? Nevím, ale budu se o to snažit. Díky,“ řekl Pitts Omatovi při návštěvě Tokia. 

Destrukce ji nepřekvapila. Rodačka z Ústí pracovala na bombě pro Nagasaki

Pak se s vitálním starým mužem rozloučil a spolu s manželkou se vrátil do Spojených států. „Moje mise je u konce,“ řekl na závěr setkání Omata reportérům CNN.

Na pomníku padlým letcům je vyryta krátká vzpomínka Omatova otce na padlé letce a na myšlenky, které ho vedly ke vztyčení pomníku. „Abych se pomodlil za mír pro všechny lidi a uctil ducha jedenácti odvážných amerických letců z bombardéru B-29, který zde havaroval během 2. světové války, vytvořil jsem tento památník. S přáním, aby zde těchto jedenáct statečných mužů mohlo navždy v poklidu spočinout,“ stojí na památníku. Díky oddané snaze jeho syna došli míru nejen padlí hrdinové, ale i jejich rodiny.

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.