Jan Kavan má pech. Za svou někdejší pravou ruku Karla Srbu chtě nechtě nese politickou odpovědnost, i když se jejich cesty už rozešly, byť jsou oba již "bývalými" a nesdílejí dnes spolu nic. Minulost totiž nevyšuměla. Nezapadla v archivu s odchodem Kavana z Černínského paláce.
Byl to on, kdo si podezřelého Srbu vybral, přestože musel vědět o karambolech v jeho předchozích aktivitách. Poskytl mu velké pravomoci i prostor. Srba své postavení nectil, smočil se v aféře Štiřín, vyšetřuje ho policie kvůli pronájmu Českého domu (Kavan je pod smlouvou podepsán). Přesto či právě proto byl ministr vůči němu dlouho loajální, hájil ho, ba i lhal.
Nedostatek morálního zvykového kodexu ve veřejném životě mu dovolil Srbu i při následném propuštění vychválit do nebe za jeho"ochotu" rezignovat. Zvedl laťku pro státní úředníky nezvykle vysoko, děl tehdy Kavan.
Odpovědnost exministra, třebaže nepřímá, za Srbu se nyní připomíná sama i kvůli jeho novému angažmá. Nebyla by tak ožehavá, pokud by Kavan odešel do politické penze. Jan Kavan však bude reprezentovat sebe i zemi coby předseda Valného shromáždění OSN.
Představme si: český politik mluví k širému světu o potřebě úcty, lidskosti a řešení sporů mírovými prostředky, zatímco v Praze jeho někdejší fámulus čelí podezření z osnování vraždy nepohodlné novinářky. Exministrovo vyjádření k případu je a ještě bude velmi důležité. Dozvíme se z něj mnoho o úrovni morální odpovědnosti zdejších politiků. Jak vysoko zvedne laťku Jan Kavan?
