Je příjemnější být populárním hercem, nebo nejpopulárnějším politikem?
Já vám řeknu, že je příjemnější a nebezpečnější být populární politik.
Proč nebezpečnější?
Když zvoráte film, dobře, když zvoráte roli, život jde dál. Když ale v politice uděláte mizerně něco, co se dotkne lidí, je to daleko závažnější. A když jste populární, lidi si od vás víc slibují.
Čím jste si svou popularitu zasloužil?
Neudělal jsem nic jiného, než že jsem otevřel dveře tohohle ústavu zvaného ministerstvo kultury, a už se na mě lily kýble špíny. Přesto jsem zabodoval v prvním hodnocení. Lidi asi na mě mají nějaký názor a věří mi. Pak jsem začal dělat a lidi začali zaznamenávat některé věci. Asi mají představu, že některé věci je potřeba napravit a některé srovnat.
Co je potřeba napravit a srovnat?
Když jsem přišel na tohle ministerstvo, první moje věc byla, že jsem si nechal spočítat příjmy a výdaje. A s tímto resumé jsem odjel za premiérem do Kolodějí, nevěda vůbec, kde jsou Koloděje, tam mě odvezli. Ukázal jsem ta čísla panu premiérovi a on na to: Tohle mi nikdo neřek. Začal jsem za svůj resort bojovat. Jeho rozpočet každý rok o čtvrt miliardy klesal. A tak jsem se začal rvát, to je v mé povaze, abych ten pokles zastavil. A to se mi nejen podařilo, já rozpočet navýšil.
Takže k popularitě vám dopomohla bojovnost. Ještě něco?
Je mým zvykem dělat věci transparentně. Neumím skrývat nebo zakrývat, asi neumím politiku. A začal jsem i konat. Našel jsem v šuplíku například tři roky starou žádost Státní opery Praha o pět milionů na chybějící nástroje. Přidělil jsem jim ty peníze. Důležité bylo i mé rozhodnutí o točně v Krumlově, o které jsem se hádal ještě s žijícím Pavlem Dostálem, protože divadlo se tam hrálo tři sta let, tak když jsem se dostal do funkce ministra, nechal jsem si udělat všechny analýzy a rozhodl jsem, že točna v Krumlově má být přese všechno zachována.
Sám jste populární, ale přestoupil jste do stáje, za kterou se občané podle průzkumů stydí - mezi politiky.
Ano, to máte pravdu. Já si myslím, že je to o kyslíku, já říkám... je to o tom, že do politiky, do té komory, kde je zvláštní tlak a zvláštní ovzduší, tam by měl člověk vstoupit na jedno volební období, aby neztratil příliv kyslíku. A kde ten kyslík získá? Venku mezi lidmi, to, že se s nimi budete bavit, stýkat, chovat se jako oni. A to já dělám. Prohlásil jsem, že pokud budu zvolen, budu tam jedno období a pak odtamtud odejdu.
Takže souhlasíte s tím, co si myslí většina občanů, a sice, že politici se starají o své vlastní problémy, ne o problémy lidí?
To myslím, že ne, to jim křivdíme. Politici problémy málo zaznamenávají, protože se málo pohybují mezi lidmi. Mně, když jsem přišel na toto ministerstvo, spousta lidí psala dopisy. Ke mně se nedostaly. Proto jsem jim řekl: Pište do vlastních rukou. A od té doby dopisy mám. Administrativa, byrokracie, to je strašně velké bludiště. Proto tvrdím, že politici by měli být vyčleněni z toho normálního života jen na jedno volební období.
Pud sebezáchovy
Myslíte, že problémy běžných lidí vnímá váš šéf Jiří Paroubek?
Určitě vnímá. Řeknu vám upřímně, kdyby na jeho místě byl někdo jiný, tak jsem neřekl na nabídku ministerské funkce ano.
Není to samovládce, který chce rozhodovat vždy a všechno?
Každá strana potřebuje mít v čele lídra, vůdčí osobnost. Musí to být osobnost, která spojuje různé názorové proudy. Když byl profesor Klaus v čele ODS, ta strana neměla problémy, jaké má dnes, protože to byla strašně silná osobnost. Politika je o silných osobnostech. Je to tak, marná sláva.
Jakou má podle vás Jiří Paroubek nejhorší vlastnost?
To, že nezná svou míru, co se práce týče. Jede „na plný kule“ od rána do půlnoci, je to strašně unavený, vyčerpaný člověk. Myslím, že nemá pud sebezáchovy. Já také denně končím o půlnoci, kolem jedné, druhé hodiny a vstávám v šest hodin.
Takže taky nemáte pud sebezáchovy?
Nemám, bohužel nemám. A moje žena už na mě křičí. Ale já jí říkám: To se musí stihnout právě proto, že někteří lidi říkali, že se za tu dobu nedá nic stihnout. Jako člověk ale občas doma řeknu: Já už jsem urvanej jako pes, Zdeno. Jenže ona mi na to odpoví: Vždyť sis to vybral.
Pavel Tigrid říkal, že by bylo nejlepší ministerstvo kultury postupně zrušit.
Má práce určitě není zbytečná. V situaci, v jaké zatím společnost je, má mít ministerstvo kultury, má mít nějakou koncepci pomoci kultuře, má pořád probourávat místo, aby kultura na tom místě měla nějakou váhu, nebo se jinak přes nás překulí Bigbratři, VyVolení.
K čemu je nám tohle ministerstvo
Shrňte prosím stručně, proč to ministerstvo potřebujeme.
Protože je potřeba, aby někdo oficiálně a legislativně za to, co se nazývá umění a kultura, vystupoval. Nemusí se to jmenovat jen ministerstvo kultury, třeba kultura a cestovní ruch. Vždyť sedmdesát osmdesát procent turistů sem jezdí za památkami. Já jsem to tuhle počítal, je tady čtyřicet čtyři tisíc čtyři sta památek, v téhle zemi. Na ten malý prostor, ve kterém žijeme a který se historicky zmenšuje, máme čtyřicet čtyři tisíc čtyři sta památek. I ve srovnání třeba s Francií nebo Itálií je jich tu víc. V každé vesnici u nás je něco památného.
A nepřeháníme to u nás trochu s tím množstvím a ochranou památek?
Já si myslím, že ne. Vzhledem k tomu, v jakém stavu jsou, a řeknou vám to odborníci, já nejsem odborník, já jsem pouhý ministr, řeknou vám, co se stalo za patnáct let s památkami - hrůza.
Kdyby se však Karel IV. choval k románským památkám tak jako my, nevyrostla by Praha.
(smích) Máte možná pravdu. To je důvod, proč jsem měnil personálně i koncepčně památkový úřad. U památkářů vládla taková filozofie, že památka musí zůstat, jak byla. Že musí být za plotem. To, co mi řekl jeden kastelán, to je strašně krásná věta: Vždyť mi sem choděj lidi a šlapou mi po tom. Ajá jsem říkal: Prokrista mají se vznášet? A on na to: Ale chodí jich sem moc.
Z vašich odpovědí vyplývá, že musíte ministerstvo měnit. Nikdo nepochybuje o lidských kvalitách a osobní statečnosti Pavla Dostála. To, co říkáte, však naznačuje, že nebyl dobrý ministr.
Já si myslím, že ministr má být ochránce a bojovník, ale každopádně ne komentátor kultury. Chraň bůh, aby byl Kim Ir-senem, který bude říkat: Toto je dobré, toto je špatné, toto je výborné. To by bylo špatně. Jestli byl Pavel dobrý ministr, nebo špatný ministr, to nechť zhodnotí někdo jiný.
Nestrašte komunismem!
Vedete kandidátku sociální demokracie v jižních Čechách a zároveň točíte film. Nebudou se vám ty role plést?
Já jsem 26. června loňského roku, než jsem tušil, že budu ministrem, podepsal smlouvu na seriál a celovečerní film a do té doby se stalo tohle. Jsem ministrem a musím tu smlouvu naplnit do 30. června. Já jsem se na firmu obrátil: Teď jsem tady, přeobsaďte to. A oni mi logicky řekli, víte, jaká je pro nás reklama, když nám v tom bude hrát ministr? A já se jich ptal: Jak to mám udělat? A tak se vymyslela taková věc, že do voleb natočím někde tři čtyři noci a zbytek, až skončí volby, kdy bych si vzal dovolenou, na kterou mám nárok. Dva roky jsem ji neměl a v době té dovolené bych to sfouknul.
Jak budete na mítincích vysvětlovat přednosti sociální demokracie před ODS?
Je tu dobře nastartovaná ekonomika i rozvoj celého státu včetně jeho zahraničního renomé. To chce i soukromý sektor. To, co Paroubek startuje, bych nazval cestou blairismu. To je také sociální demokracie, Labour Party. Já už nevím, co je pravice a co je levice, a myslím, že to nevědí ani občané.
Myslím, že nemáte pravdu. U nás existuje superlevice s názvem KSČM. Jste pro to, aby sociální demokracie vládla s ní?
Koalice se vytvářejí až po volbách. Nikdo neví, jak to dopadne, zaplať pánbůh je tu demokracie.
Otázka nezněla, jak to dopadne, ale jestli vy osobně si přejete vládu s komunisty.
Já si přeju, aby vyhrála sociální demokracie, a byl bych špatný týmový hráč, kdybych si to nepřál. Souhlasím s Paroubkem, který řekl na tom jediném zasedání ústředního výboru ČSSD, kde jsem byl: Je možná koalice s KDU-ČSL, je možná velká koalice, nebo - to už byla emoce, to prohlasujeme třeba s Marťany.
A vadí vám KSČM?
Já pokládám za strašně špatnou jednu věc. A sice, že se pořád hraje se strašidlem komunismu. Vždyť se na ně podívejte, copak by někdo z nich šel na barikády? Vždyť se ti komunisti neměli nikdy tak dobře, jak se mají dneska. Česká republika leží uprostřed Evropy a je obklopena státy, které jsou většinou členy Unie a NATO. Nejbližší tanky jsou v Regensburgu a ty mají bílou hvězdu.
Nikdo si nemyslí, že by se vrátila padesátá léta...
Ani šedesátá. Mně tátu zavřeli v šedesátých letech, a to se říká, že to byla léta rozkvětu kultury.
... máte pravdu, žádná komunistická léta nebyla dobrá a nevrátí se. Ale vy se vážně nebojíte omezení majetkových práv a svobod?
Četl jste program KSČM? Nic takového tam není.
Četl. Co třeba absolutní zdanění bohatých lidí?
Absolutní, absolutní, to je příliš silné slovo, jde spíš o přerozdělování. Já s tím osobně nesouhlasím.
Nebojíte se ani omezení svobody slova?
Ne. Za dobu, co jsem v tomto úřadě, jsem nic takového nezaznamenal.
