"Ten odpor si neumím vysvětlit. Je to proto, že je Jandák úplně blbej a nestačí na to? Nebo se Jandák někomu fyzicky nelíbí? Nebo se jen s námi nekamarádí? Nebo může vypadnout ze skříně nějaký kostlivec?" podotkl nový ministr kultury.
A co si myslíte vy?
Asi se jim nelíbím. Ale já jsem člověk, který má lidi rád. Dokonce i ty, kteří mi nadávají a pomlouvají. Teda skoro všechny. Ale oni zapomněli na jednu věc. Že jsem jim sem nepřišel mluvit do umění. To dělal Kim Ir-sen. A to nechci.
Vás se muselo asi hodně dotknout, když skupina umělců kolem Břetislava Rychlíka, Zdeňka Svěráka a Ludvíka Vaculíka rozmlouvala premiérovi, aby z vás udělal ministra. Proč to tak prožíváte? Protože to jsou významné figury?
Já si netroufám říct, kdo je významný člověk. Kdybych řekl, co kdo přinesl české kultuře, musel bych říct, že to byl krteček, Křemílek, Vochomůrka a Karel Gott. To si dělám srandu. Ale tahle skupina mě vlastně přesvědčila, abych to vzal.
Je však nutné, abyste o jednom z těchto lidí, Jiřím Králíkovi, mluvil jako o "řediteli kina", když je to hlavně ředitel Letní filmové školy, festivalu minimálně stejně významného, jako je ten váš zlínský pro děti?
To nevím, jestli je stejně významný, tady bych bojoval. Já se ale uřekl už mnohokrát, v tom smyslu, že to je nepřesné. Musím se ještě naučit mluvit politicky. Nechci ho urážet, doufám, že se brzo uvidíme.
Jste ministrem na deset měsíců. Chcete i pak v politice zůstat?
Každé rozhodnutí musí mít nějaký impulz. Já se teď začínám orientovat tady v úřadě. Pokud zaznamenám třeba nějaké úspěchy ve směru k lidem a cítil bych i politickou podporu, pak o tom můžu začít uvažovat. Teď to vůbec neřeším.
Máte zhruba týden na to, abyste přesvědčil ministra financí Sobotku o tom, že by bylo dobré zvýšit peníze na kulturu. Už jste to zkoušel?
Ještě jsme se nestačili sejít. Hrozně jsem do toho vletěl a já nemám čas ani dojít si udělat brýle, abych mohl číst dokumenty.
Do kultury jde ze státního rozpočtu každý rok méně a méně peněz a nedokázal to změnit ani Pavel Dostál, který měl na rozdíl od vás silnou pozici uvnitř ČSSD. Nenapadlo vás, že z vás chce mít premiér Paroubek spíš maskota vlády, známou tvář, která může přitáhnout voliče, než abyste se vážně pral o peníze?
Víte, já četl, co o mně řekl bývalý primátor Prahy Jan Koukal: že jsem tvrdá palice a že to se mnou bude mít premiér těžké. Já nevím, jestli v tom je nějaký předvolební kalkul, ještě jsem se nesešel s panem Grossem ani klubem ČSSD. Jsem nestraník, který straní ČSSD, víc nic.
Hned na prvním jednání vlády jste se přidal k ministrům ČSSD, kteří tlačili do funkce policejního prezidenta Vladislava Husáka. To jste se tak rychle zorientoval, anebo jste hlasoval "se stranou"?
Ne, ale my jsme poprvé viděli záběry na místě z helikoptéry a já byl zděšen. Víte, tady jsou pořád podrývány sloupy demokracie: přitom potřebujeme soudy, aby soudily, parlament, aby fungoval, ne že se o něm bude mluvit jako o sboru pitomců. A já hlasoval pro pana Husáka, protože policie, která byla otřesena, měla okamžitě své vedení.
I když ještě není jasné, jestli bylo se zákrokem, za který pan Husák spoluodpovídá, všechno v pořádku?
Proto byl taky zatím jen pověřen. Já myslím, že policie má být dobrá, slušná, ale měla by mít autoritu. Ale taky jsme jako vláda řekli: pojďme s těmi organizátory jednat. Aby příští rok splnili nějaké podmínky. Vemte si, teď v Táboře byl festival Love Planet, ještě daleko víc lidí, a byl tam problém? Ne. Bylo tam moře muziky, policie nikoho nemlátila, nikdo nemlátil policii, ono to jde. Ale musí chtít obě strany. Já bych to vyřešil: dali jsme si pár facek a teď připravujme na příští rok.
Musíme se spojit
Kdy se z vás, člena několika pravicových stran na počátku 90. let, stal v duši sociální demokrat?
Člověk se v demokratické společnosti přece může pohybovat v politickém spektru. Podívejte se na britské labouristy. Můžete po všech Blairových krocích říci, že to je levicová strana? Můj příklon byl ale dán tím, že jsem i věkem začal mít větší sociální cítění. Trochu mě ovlivnila moje dcera, která žije v Mexiku. A říká mi: Táto, tý bídy tady, já už tu nemůžu žít, já bych se stala komunistkou. Každý v životě prostě nemá pořád kliku a je potřeba mu dát šanci nebo se o něj postarat.
Vašeho otce kdysi komunisti zavřeli. Vy teď budete muset jako politik s KSČM jednat. Vadí vám to?
Já si kdysi myslel, aby byla KSČ zrušena. Pokud ale byla uznána stranou demokratickou, je hráčem v politickém poli. Já s nimi budu muset jednat, kultura totiž není pravicová nebo levicová, je jen jedna.
Pamatuju, jak jste v roce 1992 s Františkem Ringo Čechem vyjížděli ve volební klipu KAN jako rytíři z Blaníku proti komunistům.
Víte, mně je teď někdy smutno. Já si myslím, že bychom měli mobilizovat tenhle malý národ, abychom koukali dopředu. To mi vždycky říkala babička: Chlapče, dívej se dopředu. Spojujme ty schopné, samozřejmě mají-li morálku, k tomu, aby tato země obstála v té veliké věci, která se jmenuje globalizace. Tam můžeme dopadnout jak lužičtí Srbové, kterých stále ubývá.
Váš rodinný osud ovlivnili komunisté. Jak jste se pak srovnával s tím, že jste v 70. letech hrál v režimních agitkách?
To mi tedy dejte příklad.
Třeba normalizační komedie Bouřlivé víno o roce 1968?
Musel jsem se nějak živit. Ale jestli jste si všiml, nikdy jsem nehrál režimní funkcionáře nebo revolucionáře. Prostě jsem ale hrát musel. Nebo vlastně nemusel. Jako jsem nemusel vstoupit do komunistické strany, když za mnou přišli. A nevstoupil jsem. Tohle hráli v podstatě všichni. Taková byla doba.
Vaše jméno je na seznamech signatářů anticharty z roku 1977, vy však tvrdíte, že jste se ten den opil a na shromáždění v Národním divadle nic nepodepsal. Snažil jste se třeba později zjistit, jak jste se tam dostal?
Víte, to byl velký trik té doby. Oni nám v divadlech řekli, že máme jít na nějakou schůzi do Národního divadla, nevěděli jsme, o co jde. Mně se ale tehdy na cestě rozbila stará dacie, těsnění pod hlavou. Už tak jsem to prošvihával. Tak jsem šel do kavárny Slávie na panáka, že tam půjdu potom. No, začal jsem pít, ale že bych někdy seděl v Národním divadle, to fakt nevím...
Sociální demokraté navrhují už léta majetková přiznání. Zveřejníte vy sám svůj majetek?
Prosím vás, co to znamená? Ne, vážně, já to nevím.
Jestli zveřejníte, za kolik jste kdysi prodal akcie Bontonu, jakou cenu má váš dům, auto a tak dál.
To znamená, že bych musel na všechno zaplatit úřední odhady. Já nevím, kolik má cenu můj dům. Postavil ho můj dědeček, pak jsme ho opravovali, kus nám ho komunisti vzali, pak vrátili... Ale nemám problém to udělat.
Nechci vypadat jako blbec
Umíte cizí jazyky?
Já jsem na tom asi tak, jako byl Pavel Dostál, takže je to slabší. Ale já se domluvím s každým. Umím částečně rusky, částečně německy, částečně anglicky. Třeba na festivalu ve Zlíně jsem komunikaci běžně vedl a rozuměli jsme si.
Jak vás vlastně napadlo, že byste chtěl začít dialog s církví? To bylo zadání premiéra?
Ne. Premiér se k tomu připojil. Já jsem věřící katolík a církve považuju za nedílnou součást historie této země a celého světa. Jezdím každý rok na Velehrad, kam mě zve můj přítel, arcibiskup Graubner. A hlavně: když jsem stavěl zlínský festival, chtěl jsem mu dodat renomé a zjistil jsem, že festivaly mívají ekumenické poroty. A proto jsem poprosil i pana arcibiskupa Graubnera a okouzlilo mě, že to přijal.
V rozhovorech s církví se nepochybně dotknete otázky restitucí církevního majetku. Jste pro to vrátit jim více majetku?
Víte, nejdřív spolu musíme normálně začít mluvit a obě strany musejí veřejně říct, co vlastně chtějí. Pak rozhoduje politická vůle.
Ale vy můžete mít svůj názor...
Já ale v tuto chvíli ani nevím, jaký majetek si vlastně církev nárokuje. Ale jak jsem pochopil, teď jde o jednu věc: církevní zákon, o kterém má znovu hlasovat Sněmovna. A já už prosil, aby to pozastavili, abych měl čas na nové konzultace. Kdyby se tenhle zákon znovu odhlasoval, budu v okamžiku, kdy chci zahajovat dialog s církvemi, vypadat hned jako pitomec.
Zdroje by mohly být
Do voleb zbývá devět měsíců. To podle politických mazáků obvykle i schopným ministrům stačí tak k tomu, aby pochopili chod svého úřadu. Jak byste si přál, aby si lidé pamatovali ministra Jandáka?
Chtěl bych, aby kultura byla vnímána tak důležitě, jak skutečně je. A aby se za kulturu neschovávala pakultura.
Co to je?
No, nebudu to říkat, abych zas někoho neurazil. Kultura pro mě je hlavně odkaz našich předků. Divadlo může být a nemusí, ale ten dům, památka, to všechno je umění, kultura. Víte, co mě napadlo? Daň z přidané hodnoty na stavební práce je 19 procent. A proč by třeba firma, která se bude podílet na opravě nějaké památky, nemohla dostat jen pětiprocentní DPH?
To jsem zvědav, co vám na to řekne ministr financí.
Ale klidně je možné, že mě s tím vyhodí, ale o tom je vláda. Nebo jsem zjistil, že každá fyzická osoba může dávat na kulturu deset procent ze základu daně, firmy dvě procenta. A ministerstvo financí mi napsalo, že se to skoro vůbec nevyužívá. Protože to možná nikdo neví. Tady vidím velký zdroj.
A vy jako podnikatel jste už takhle peníze na kulturu někdy poslal?
Myslím, že jsem dokonce jednou poslal. Ano, poslal.
