První postřeh je nasnadě. Sýrie se dělí. Zatímco dříve byla celková dynamika konfliktu značná, dnes se pohyb front na většině míst ustálil. Území pod kontrolou jednotlivých aktérů se již spíše pragmaticky „scelují“ a jejich hranice zaokrouhlují či oddělují nárazníkovými zónami. Důkazem jsou opakované výměny obyvatelstva v případě jednotlivých enkláv obležených protivníkem bez možnosti jejich obklíčení prolomit. I pohledy na mapu v průběhu času ukazují, že v řadě strategicky citlivých regionů byly již karty rozdány a bojem vyčerpané strany chtě nechtě status quo akceptují.
Předčasné porcování medvěda
Turecko si tak pro sebe ukouslo zónu vlivu na severu Sýrie. Syrští Kurdové pro změnu museli uznat, že v dohledné době právě kvůli turecké intervenci všechna svá území v jeden celek nespojí. Režim se smířil s faktem, že provincie Idlib zůstane v dohledné době takřka celá mimo jeho kontrolu, přičemž ji může s notnou dávkou sebezapření využít jen jako „odkladiště“ odbojného obyvatelstva a nepřátelských bojovníků z jiných částí Sýrie, jejichž kontrola je pro vládce Damašku přednější.
Jan VeselýAnalytik, zabývá se bezpečnostní a politickou problematikou Blízkého východu a severní Afriky. Zaměřuje se i na e-diplomacii a drony (bezpilotní prostředky).  Spolupracuje s řadou médií včetně iDNES.cz. Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy, návazně bezpečnostní studia a také arabistiku a historii. |
Zaměření bojujících stran na fragmentaci Sýrie přitom sílí v době, kdy tzv. Islámský stát ještě není poražen a lokálně může být stále velmi nebezpečným soupeřem, nehledě na to, že teritoriální zázemí této teroristické organizaci přijde vhod i pro její aktivity jinde ve světě.
Zatímco se jednotlivé strany zakopávají ve svých pozicích, kaleidoskop zájmů a dílčích konfliktů, jež společně syrský konflikt udržují při životě, trvá dál. Pro již tak vyčerpanou zemi je to špatná zpráva. Stav konfliktu v Sýrii se tím podobá současné občanské válce v Jemenu, v níž se obě hlavní bojující strany též dlouhodobě nachází v patové situaci. V případě obou zemí si totiž jednotliví protivníci stále myslí, že mohou na bitevním poli vyhrát, a zejména domácí aktéři jsou nadále přesvědčeni, že i vyhrát musí. Za situace, kdy důvěra chybí a převládají egoistické zájmy, se tak myšlenka na jednotnou a fungující Sýrii jeví jako čistá utopie.
Lidé na posledním místě
Není nijak překvapivé, že civilisté při této hře zájmů ve zdevastované zemi dál trpí. Když syrská opozice začala ztrácet koncem minulého roku Aleppo, pokusila se vývoj bojů zvrátit bezohledným ostřelováním nedávno režimem obsazených čtvrtí z raketometů. Zvláštní vyslanec OSN pro Sýrii Staffan de Mistura tím byl zděšen.
Syrský režim si však s povstalci ve své brutalitě také nijak nezadá. - Nedostatek živé síly pro dobývání a kontrolu území, nepřesná munice a snaha kolektivně trestat odbojné obyvatelstvo vedou k nekonečnému řetězci leteckých a dělostřeleckých útoků.
Poslední občanská válka v Libanonu trvala zhruba 16 let. Ta v sousední Sýrii není ještě ani v půlce a jde v ní o víc. Je proto nanejvýš žádoucí si položit otázku, co z dětí, jež v konfliktu vyrůstají, jednoho dne bude. A jak se zachovají ony k nám a my k nim. Zatím z nich jde strach a hněv. Až udrží zbraň, pozornosti verbíře IS či jiné podobné skupiny ve válkou zbídačené zemi zajisté neuniknou. Není těžké uhodnout, na koho pak po potřebné indoktrinaci zlost nad osudem sebe, svých blízkých a své země nasměrují.
