Na Jana Třísku se Státní bezpečnost zaměřila na počátku sedmdesátých let, kdy vycítila, že by se herec mohl ocitnout v existenční nouzi, a kdy stál o návrat do Národního divadla, odkud předtím odešel s režisérem Otomarem Krejčou do nově založeného Divadla za branou.
„Tříska byl pod silným Krejčovým vlivem, který využil jeho nezkušenosti a získal jeho podpis pod pamflet Dva tisíce slov,“ píše tajná policie o Třískovu postoji k pražskému jaru v roce 1968.
Komunistům ležela v žaludku i jeho akce s Václavem Havlem ze srpna téhož roku. Tříska se v době, kdy se do Československa valily tanky Varšavské smlouvy, s kamarádem Havlem podílel na „štvavém“ vysílání libereckého rozhlasu (tamní pamětníci na to zavzpomínali zde).
Po představení v Paříži se také setkal s výrazným členem protikomunistického exilu Pavlem Tigridem a v roce 1969 dostal v Banské Bystrici podmínku za šíření protistátních letáků.
PORTRÉT: Na okamžik ano a natrvalo ne, říkával Jan Tříska o návratu |
Komunistická moc nakonec Divadlo za branou, kde účinkoval, zakázala. Estébáci pomýšleli na to, že kvůli nedostatečnému hereckému vytížení by Třísku mohli získat pro spolupráci. Herec se sice v té době domluvil s tehdejším ředitelem Národního divadla na angažmá, ale všemocná komunistická strana to zatrhla.
Umělec, který byl dlouholetým a blízkým přítelem Václava Havla, se stal pro tajnou policii zajímavým objektem. „To je jasné, byl jsem pro ně první na seznamu vánočních dárků,“ glosoval to o 35 let později Tříska v rozhovoru pro MF DNES.
„Zavřeli Divadlo za branou a každý někam šel. Kdyby mi někdo nabídl, abych šel do Národního divadla, tak bych tam šel. Hrál jsem z milosti na Kladně a pak jsem hrál z milosti v Městských divadlech pražských. Mezitím jsem byl snad půl roku bez práce a cítil jsem se ohrožený. Měl jsem strach,“ prozradil v červenci 2007.
Nejste od Tigrida? Tříska estébáka provokoval
Kapitán StB Vladimír Matura se s hercem poprvé sešel v srpnu 1972 v kavárně botelu Admirál na pražském Smíchově. Podle zápisu ze schůzky byl Tříska nejprve rozpačitý, jelikož nevěděl, co by mohlo být předmětem jednání. V průběhu rozhovoru sice podotkl, že by se neuměl chovat konspirativně, přesto příslušník StB odcházel spokojený.
Matura byl přesvědčený, že se mu podařilo na Třísku zatlačit díky informaci o jeho setkání s Tigridem: „S ohledem na to, že Jan Tříska má v současné době velký zájem stát se znovu členem ND, nabídla se mi zde možnost použít jeho schůzky s Pavlem Tigridem jako kompromitujícího momentu, který znamenal obrat během schůzky.“
„Jednání proběhlo bez rušivých jevů, seriózně a velmi otevřeně. Lze dokonce říci na přátelské bázi,“ pochvaloval si v hlášení důstojník. Tříska během setkání vypil čtyři skotské whisky, za něž i přes protesty estébáka sám zaplatil. Matura proto herce, který na podvečerní schůzku přijel vlastním vozem, upozornil, aby druhý den ihned zatelefonoval, „bude-li muset foukat do balonku.“
Optimismus kapitána Matury však neměl dlouhého trvání. Na příští schůzku herec nedorazil a na další se z možné spolupráce vykrucoval. Během posledního třetího setkání v září 1972 si pak herec z tajného policisty už utahoval. Vyprávěl mu například o svých přátelských vazbách na pracovníky ministerstva vnitra. „Kromě toho během rozhovoru vyslovil Jan Tříska podezření vůči orgánovi v tom smyslu, že by se mohlo jednat o provokaci ze strany Pavla Tigrida,“ zapsal si kapitán Matura.
Poslal jsem je do háje, vzpomínal herec
Na dotaz důstojníka „ohledně nynějšího postavení režiséra Otomara Krejči“ pak herec opáčil, ať mu napíchnou telefon, když je to zajímá. „Z tohoto nápadu jsem jej vyvedl tím, že podobné metody jsou používané na Západě,“ poznamenal později do zápisu estébák. Kapitán Matura nakonec dospěl k závěru, že k další schůzce nedojde a že herec „nesnáší konspiraci“.
Po pádu z mostu zemřel herec Jan Tříska, slavný učitel z Obecné školy |
Matura v té souvislosti do hlášení napsal: „Jan Tříska působí dojmem psychopata, alibisty a navíc jsou na něm patrné známky zbabělosti, nelze s ním proto počítat jako s typem pro verbovku (tzv. vázací akt - schůzka, na níž dojde k získání osoby k tajné spolupráci s StB. Závazek je obvykle stvrzován podpisem, pak tajný spolupracovník dostane krycí jméno a heslo pro spojení - pozn. redakce).“
Nakvašený estébák uzavřel svoji písemnou zprávu o Třískovi doporučením „připravit opatření k jeho kompromitaci sledující znemožnění další činnosti v kulturní oblasti.“
Třískovi průběh poslední schůzky s StB zůstal v paměti. „Vzpomínám si na to. Vynadal jsem jim. Prostě jsem je poslal do háje. Hrubý jsem na ně mohl být, to jo. Protože mě srali. Najednou zdvořilosti došly a chtěl jsem je poslat do prdele,“ uvedl k tomu.
Útěk přes Kypr. „Prameny“ StB slídily, jak se mu daří za mořem
Svým přístupem si herec život neulehčil. Další zápisy StB o Třískovi hovoří o jeho roli ve hře Václava Havla z roku 1975, čímž si vysloužil vyhazov z Městských divadel pražských. Zlom přinesl rok 1977, kdy se herci podařilo získat výjezdní doložku pro sebe a svou rodinu, takže mohl vyjet v polovině srpna na dovolenou na Kypr. Po několika dnech se od zájezdu Čedoku s manželkou Karlou Chadimovou a dvěma dětmi oddělili a požádali o politický azyl.
Státní bezpečnost ve svých záznamech cituje z jednoho Třískova dopisu důvody, proč tehdy ČSSR opustil: „Mám již po krk poměrů, kde jsem sledován a musím se bát podat ruku svému příteli.“
Po sedmi minutách začal reagovat, popsal polský turista Třískovu záchranu |
Rodina Jana Třísky se následně usadila v Kanadě.
Spisy StB rovněž ukazují, jak byla společnost prolezlá donašeči. Tajná policie totiž nadále sbírala o Třískovi informace. Její „prameny“ slídily a bavily se s jeho blízkými i přáteli v Československu například o tom, jak se mu za mořem daří. Na jaře 1978 se proto estébáci domnívali, že se Třískovi v zahraničí příliš nevede, protože neovládá angličtinu.
Jenže už o necelý rok později Státní bezpečnost eviduje, že se mezi našimi herci hovoří „o velkém úspěchu emigranta, pravicového exponenta a bývalého herce MDP Jana Třísky, který v současné době vystupuje na jedné z divadelních scén na Broadwayi v New Yorku, kde hraje divadelní roli ve čtyřech jazycích.“
Americe zůstal Jan Tříska věrný i po sametové revoluci. Na dotazy, jestli by se do České republiky vrátil, odpovídal stručně: „Na okamžik ano, natrvalo ne.“
