Hororová tematika inspirovaná klasiky psychologické manipulace se čtenářem z komiksu pozvolna mizí a připomíná ji jen pár posledních přeživších, jakými jsou například Bažináč Alana Moorea, Sandman Neila Gaimana nebo Zámek a klíč od Joea Hilla. Všichni jmenovaní ale tento žánr plynule obměňují a do komiksového děsu vkládají často inovativní a nečekané prvky. O to se pokusilo i duo Strand – Corben. Přesto jejich Ragemoor zůstává zejména připomínkou nejstarší hororové tradice. I v tom je jeho síla.
Komiksový tvůrce Jan Steven Strnad
Největší slávu v České republice paradoxně Janu Strnadovi nepřinesl Ragemoor, nýbrž jeho tuzemsky znějící jméno. I když tento komiksový scenárista nezná ani Káju Saudka, ani Čtyřlístek, k České republice vztah má. To se ukázalo i v rozhovoru, který Kavárně on-line poskytl. Hovoří v něm o snech, o svých předcích, ale hlavně o komiksovém Ragemooru.
Vaše kořeny sahají do České republiky. Co si s touto zemí nejčastěji spojujete?
Moji prarodiče z otcovy strany pocházeli z Čech. Já tu zemi nikdy osobně nepoznal. Rád bych se do Česka někdy podíval a zjistil, odkud vlastně pocházím.
Náš příběh ze Spirita se odehrává v „Malých Čechách“ v Central City. (Narážka na „malou Čínu“, která je ve všech větších amerických městech, Central City je město, kde se odehrávají Spiritovy příběhy – pozn. red.). Byl jsem se zeptat kamaráda, co pochází z České republiky, aby mě naučil slovní spojení „moje láska“, které hraje roli v příběhu.
Limitovaná edice českého vydání komiksu Ragemoor
Jak se zrodila samotná myšlenka zámku Ragemoor?
S Richardem jsme pracovali na příběhu hrdiny Spirita, černobílém přídavku pro komiks Spirit od DC Comics. Šéfredaktor Joey Cavalieri tenkrát najal Richarda, aby nakreslil osmistránkový příběh a Richard mi navrhl, abych napsal scénář. Tehdy už jsem nepsal komiks ani nepamatuju; věnoval jsem se totiž scénářům k televizním animovaným filmům, a když tento průmysl zkrachoval, musel jsem si najít „opravdovou“ práci. Po komiksech se mi opravdu stýskalo, chyběly mi.
Nějakou dobu na to mě Richard oslovil s další nabídkou - jestli bych nechtěl napsat krátký hororový příběh v duchu Poea/ Lovecrafta. Řekl jsem „jasně“, ale chtěl jsem, aby to byl regulérní delší příběh a ne pouze osmistránková story. Měl jsem nápad s oživlým zámkem Ragemoor, tak jsem sedl a napsal poznámky, základní příběh, popsal obyvatele zámku a další. Jakmile jsem měl nápad, tak jsem prostě sedl a napsal scénář pro čtyřiadvacetistránkový komiks. Richard k tomu namaloval první polovinu příběhu a poslali jsme to Scottu Alliemu do Dark Horse. Scottovi se náš nápad líbil, ale chtěl udělat sérii čtyř sešitů, které by mohlo Dark Horse prodávat jednotlivě, a pak vydat dohromady v jedné knize. Měl jsem tedy stránky plné poznámek a nápadů, které by se do jednoho sešitu nevešly, takže jsem byl rád za nápad se čtyřmi sešity.
Plakát k limitované edici českého vydání komiksu Ragemoor
A kde se vzal původní nápad Ragemooru?
No, musím říct, že jsem čerpal z Edgara Allana Poea, z H. P. Lovecrafta, také z komiksů o příšerách od Marvela ze šedesátých let, ze starých sci-fi filmů a taky jsem tam trochu zakomponoval i Woodyho Allena. Ragemoor se tedy nese v duchu Poeova díla – to je třeba vidět na básni, která otevírá druhou část. Výprava je gotická, kosmologie je inspirovaná Lovecraftem. Ale vyprávění je filmové a moderní, což je protiklad k příběhu pro Spirita, který měl vyprávění hozené do původního stylu komiksu ze čtyřicátých let.
Ukázka z českého vydání komiksu Ragemoor
S hororovou tematikou se v komiksu potkáváme stále míň, co vás na něm tolik přitahuje?
Myslím, že moje záliba v hororech vychází z komplikovaného dětství, nebo mám možná nějakou mozkovou vadu. Nicméně v mém věku už s tím nic moc nenadělám.
Ruku na srdce – identifikujete se nějak s hlavním hrdinou Herbertem Ragemoorem? Máte něco společného?
Doufám, že ne! Herbert je samotář, je posedlý, rád rozjímá a mučí sám sebe. A já jsem celkem normální, tedy na někoho, kdo píše horory.
Jak jste prožíval budování strašidelného zámku? Neměl jste někdy pocit, že si žije svým vlastním životem?
Mám sen, který se mi pořád vrací. Jsem chycen uvnitř velkého domu, stavení, nebo v něčem takovém, a nemohu utéct. Běhám z jednoho pokoje do druhého a nikdy nemůžu najít cestu ven. První kapitola Ragemooru vyjadřuje hodně z pocitů, které mám z tohoto snu. Samotný Ragemoor ale vlastně vytvořil Richard. Dal jsem mu nějaké fotografie zámku Boldogkö v Maďarsku, aby měl inspiraci pro sekvenci se strážní věží. On přidal interiéry, které opravdu působí až zneklidňujícím dojmem a pár svých nápadů.
Ukázka z českého vydání komiksu Ragemoor
Díky čemu je vaše spolupráce s Richardem Corbenem tak harmonická?
To bychom se museli vrátit hodně do minulosti, to bylo na konci šedesátých let, když poprvé přispěl do mého fanzinu Anomaly. Tak nějak jsme společně vstoupili na pole komiksu a jeli na stejné vlně dlouho dobu. Moc rád pro Richarda píšu, snažím se fabulovat jemu na míru a přijít s takovými postavami a příběhy, které by ho bavily ilustrovat. Snažím se nepsat moc textu. Když o tom teď tak přemýšlím, ani si neumím představit nikoho jiného, kdo by Ragemoor ilustroval. Moc se mi líbí, jak Richard umí zachytit atmosféru, mám rád jeho postavy, a jak žijí a cítí, mám rád jeho filmové vyprávění… Mám na tom rád úplně všechno.
Jaký je váš názor na superhrdinský komiks?
Prošel jsem si superhrdinským obdobím. Jak jsem stárnul, tak jsem je vytěsnil. Teď už mi v podstatě nic neříkají.
Ukázka z českého vydání komiksu Ragemoor
Pamatujete si ještě první komiks, který zásadněji oslovil? CO vás vlastně přivedlo k práci komiksového scenáristy?
Měl jsem rád většinu komiksů už odmala. A přiznám se, že už nemám ani tušení, který byl můj první. Můj „nejmladší“ komiks, který jsem četl, byl Casper the Friendly Ghost od Harvey Comics.
Na svém vlastním komiksu jsem začal pracovat ještě na střední škole, maloval jsem ho a psal si scénář. Pak jsem si je vyměňoval s kamarádem Donem Bainem, s nímž jsme založili Anomaly. Moje první profesionální práce byla pro Creepy nebo Eerie, komiksové časopisy, které vydávalo nakladatelství Warren Publishing. Také vydávali Famous Monster of Filmland, (Proslulé příšerky Filmlandské), což byl můj oblíbený časopis, když jsem byl malý.
Když se na Ragemoor podíváte s odstupem času, změnil byste na něm něco?
Ne! Je takový, jaký je.
