Na Letenské pláni v Praze vyrostl v dubnu 1990 obrovský oltář ověnčený žlutobílými barvami Vatikánu a stovky tisíc lidí, poutníků ze střední Evropy, netrpělivě očekávaly příjezd papeže Jana Pavla II. Od pádu komunismu uběhlo jen půl roku a poprvé v novověké historii do této země zavítala hlava katolické církve.
"Do země zdevastované ideologií nenávisti přijel posel lásky. Do země zdevastované ignorantskou vládou přijel živý symbol kultury. Do země, která ještě před krátkou dobou byla devastována idejí konfrontace a rozdělení světa, přijel posel míru, dialogu, vzájemné tolerance, úcty a klidného porozumění, posel bratrské jednoty v rozmanitosti," uvítal tehdy papeže Havel.
Obvykle se papežské cesty připravují i několik let, ale Jan Pavel II. se rozhodl přijmout pozvání prezidenta Václava Havla okamžitě. Chtěl tak vyjádřil podporu lidem, kteří po čtyřech desetiletích komunismu získali zpět svobodu.
"Ta návštěva byla opravdu mimořádná. Velmi mu záleželo na tom, aby mohl českým křesťanům poděkovat za trpělivost, s níž snášeli život v těžkých podmínkách. Navíc také velmi obdivoval Václava Havla, jehož spisy rád četl," říká světící biskup Václav Malý.
Papež měl k Česku blízký vztah
Narychlo připravená návštěva směřující do Prahy, Velehradu a Bratislavy nebyla zas tak překvapivá. Jan Pavel II. má k někdejšímu Československu blízký vztah. Vždyť vůbec první cizí země, do níž v roce 1946 překročil hranice, bylo právě Československo.
"Poprvé jsem překračoval hranice své vlasti. Díval jsem se z okna jedoucího vlaku na města, která jsem znal jen ze zeměpisných knih. Poprvé jsem viděl Prahu," píše Jan Pavel II. v knize Dar a tajemství.
Podobně jako v Polsku snažil se vyjadřovat podporu těm občanům Československa, kteří se snažili získat zpět svobodu a režim je za to postihoval. Ještě před pádem komunismu dlouhá léta všemožně podporoval totalitní mocí pronásledovaného kardinála Františka Tomáška. A jen pár dní před listopadem 1989 svatořečil Anežku Českou. To, že se konec totality blíží, už tehdy zřejmě tušil.
"Velice mi utkvěl jeden moment. Se Svatým otcem jsem se setkal v listopadu 1989, v den, kdy padla berlínská zeď. Papež to se mnou sledoval v televizi a pak řekl, že je to konec komunismu, ať se připravíme. Ale já mu nevěřil," říká katolický duchovní Tomáš Halík.
Během posledních patnácti let přijel do Česka celkem třikrát, čímž se Česká republika stala po Polsku papežem nejčastěji navštěvovanou zemí. Při své druhé cestě v roce 1995 svatořečil ochránkyni chudých a rodinného života Zdislavu z Lemberka a také Jana Sarkandra, kterého však nekatolické církve považují za představitele násilné rekatolizace na Moravě.
Nicméně Jan Pavel II. podobně jako při své premiérové návštěvě volal po změně mentality a po zcela nových vztazích. V prosinci 1999 pak poprvé vyjádřil lítost nad krutou smrtí mistra Jana Husa, ocenil jeho statečnost a označil ho za nejosvícenějšího mistra pražské univerzity. "Od nynějška přestává být postava Jana Husa tím, co nás rozděluje," prohlásil prezident Havel.
Ačkoli zkraje devadesátých let se katolická církev těšila vlně popularity, vztah mezi českým státem a Vatikánem postupně v minulých letech ochlazoval. Důvodem jsou dosud nevyřešené majetkové vztahy a otázka financování církví. A také to, že Česká republika jako jediná postkomunistická země dosud nemá ratifikovanou smlouvu se Svatým stolcem. Vztahy kvůli tomu zůstávají "ve vzduchoprázdnu".
Jan Pavel II. má smysl pro humor
"Svatý otec je velmi otevřený člověk, který druhým rád naslouchá. Nekázal, spíš chtěl, abychom mluvili my. Vždycky se nejvíce zajímal o to, jak se u nás vyvíjí vztah církve a státu po pádu komunismu," říká kardinál Miloslav Vlk, který se s Janem Pavlem sešel nesčetněkrát.
O papeži je také známo, že má smysl pro humor, ale i to, že nemá rád vousaté kněze. "Ze mne si vždycky dělal legraci, že jsem pravoslavný. Několikrát mě za vousy zatahal. A když se mě pak později ptal, proč se neoholím, mohl jsem mu odpovědět, že mé vousy jsou teď náboženská relikvie, když se jich dotkl," vzpomíná Halík.
Také kardinál Tomáš Špidlík rád vypráví o tom, jak se Svatý otec směje jeho proslulým "vtípkům" při duchovních cvičeních. "Když jsem byl jednou u papeže, chtěl mi dát požehnání a já mu říkám: Nemůžu si kleknout, mám potíže s nohama.
Odpověděl, že také nemůže klečet. A já mu řekl: Svatý otče, jak jsme šťastni, že problémy začínají od nohou, a ne od hlavy," říká Špidlík. Tento Špidlíkův výrok pak Jan Pavel II. zopakoval bohoslovcům v římském semináři.
Papež Jan Pavel II. mluvil moc hezkou češtinou |
Jak na vás papež působil při osobních setkáních? Měl podle vás k naší zemi blízký vztah? Jak se jeho sympatie k Havlovi projevovaly? Setkání s papežem jsou tedy svázána pevně danými pravidly? Jakým jazykem jste s Janem Pavlem II. mluvil? |