Jaký životní styl je zrádný

Snem mnoha lidí je životní standard Američanů. Kdyby však každý člověk na Zemi měl spotřebovávat tolik surovin a energie jako průměrný obyvatel USA, potřebovali bychom k naší planetě ještě téměř čtyři další. Vyplývá to z analýzy takzvané ekologické stopy.

Problém přelidnění planety se dostává na přetřes stále častěji. Diskutuje se o tom, kolik lidí může planeta ještě uživit a jak rychle se jejich počet blíží případné nebezpečné hranici. Otázka, kolik lidí se vejde na Zemi, však závisí i na tom, jaký životní standard si hodlají či mohou dopřát a jaké technologie si zvolí na cestě ke kýženému blahobytu. Započítat tyto skutečnosti do předpovědí osudu lidstva se pokusili kanadští vědci Mathis Wackernagel a William Rees. S pomocí metody, kterou nazvali analýzou ekologické stopy, je možné nejen měřit zatížení planety civilizací, ale také hledat schůdná řešení pro budoucnost.

Kolik hektarů "ukousne" litr benzinu?

"Představte si ekonomiku jako velké zvíře," uvádí jeden z autorů metody ekologické stopy, William Rees. "Otázka, kterou si musíme položit, zní: jak velkou pastvinu potřebujeme, abychom uživili toto zvíře?" Za uvedenou metaforou samozřejmě stojí spousta čísel. Dá se například spočítat, jakou zátěž pro planetu znamená cesta autem do práce. Stejně tak se lze ptát na "ekologickou" náročnost celkového životního stylu jednoho člověka, města nebo třeba všech obyvatel České republiky. "Základním principem metody je, že veškerá spotřeba zdrojů a produkce odpadů se převádí na plochu takzvané ekologicky produktivní země," vysvětluje Viktor Třebický, který se metodou ekologické stopy zabývá v pražském Ústavu pro ekopolitiku. "Ne každý kousek planety má z tohoto hlediska stejnou hodnotu, záleží na tom, jestli je to poušť, tropický deštný prales nebo pole. Pro výpočet je důležité, že každá plocha země má vyčíslitelnou ekologickou kapacitu. Poskytuje určité přírodní zdroje či služby, například pastvu pro dobytek nebo schopnost pohlcovat oxid uhličitý." Při spálení jednoho litru benzinu se do ovzduší uvolní přes půl kilogramu uhlíku. Pro jednoduchost lze předpokládat, že spalování v motoru je dokonalé, a že tedy všechen uvolněný uhlík je ve formě oxidu uhličitého. Pokud mají být na Zemi zachovány podmínky příznivé pro život, musí být produkce a spotřeba tohoto plynu v rovnováze. Každá molekula, která opustí výfuk automobilu, by proto měla zase někde zmizet. Wackernagel a Rees počítali s tím, že hektar "průměrného" lesa na naší planetě dokáže za rok pohltit přibližně 1,8 tuny uhlíku v podobě oxidu uhličitého. Od toho je už jen krok k výsledku: ekologická stopa jednoho litru spotřebovaného benzinu činí přibližně 3,5 čtverečního metru ekologicky produktivní země, v tomto případě lesa.

Žebříčku vévodí USA, Česko je uprostřed

Samotná ekologická stopa jako číslo v hektarech ještě neříká, jestli to, co se zkoumá (například cestování autem), je přátelské k životnímu prostředí, nebo ne. "K tomu je nutné zjistit, jakou plochu ekologicky produktivní země máme k dispozici," vysvětluje Viktor Třebický. "Jde vlastně o to, jestli tato plocha dokáže poskytovat přírodní zdroje a služby tak rychle, jak rychle si je nárokujeme." Wackernagel se svými kolegy sečetli různé typy ekologicky produktivní země na planetě a výsledek vydělili velikostí lidské populace. Ve studii z loňského roku došli k závěru, že jeden pozemšťan má k dispozici průměrně dva hektary ekologicky produktivní země. Pokud se Země nemá čím dál více ničit, mělo by se do tohoto čísla vejít všechno, co si průměrný obyvatel planety ročně dopřeje. Z 52 zemí, které byly předmětem studie, se pod touto hranicí "únosnosti" nacházejí obyvatelé 12 zemí (konkrétně se jedná o Bangladéš, Etiopii, Pákistán, Nigérii, Indii, Indonésii, Čínu, Filipíny, Egypt, Peru, Jordánsko a Thajsko). Na druhé straně ekologická stopa těch "nejrozmařilejších" národů překračuje uvedenou hranici únosnosti několikanásobně. Více než šest hektarů ekologicky produktivní země je potřeba k podporování životního stylu lidí ve Švédsku, v Hongkongu, na Novém Zélandu, v Singapuru, Kanadě a Austrálii. Obyvatelé USA mají ekologickou stopu dokonce 9,6 hektaru. "Na těchto výsledcích je zajímavé, že mnohé země, které mají obrovskou ekologickou stopu, se paradoxně mohou pochlubit kvalitním životním prostředím," dodává Viktor Třebický. "Právě analýza ekologické stopy ukazuje, že vyspělé země vlastně dovážejí životní prostředí ze zahraničí (v podobě dovezené ropy, zboží, potravin...). Obyvatelé České republiky jsou na žebříčku přibližně uprostřed, s ekologickou stopou 3,9 hektaru."

Se sluncem stokrát šetrněji

Podle Wackernagela a jeho kolegů lidstvo zatěžuje planetu více, než kolik může unést. To, že se lidstvo z hlediska analýzy ekologické stopy už dnes na planetu "nevejde", znamená, že předává Zemi budoucím generacím čím dál více zničenou. Příští generace budou mít tedy k dispozici méně produktivní země, a protože počet lidí na planetě poroste, podíl připadající na jednoho člověka bude ještě menší. Určitou nadějí je však technologický pokrok, který v mnoha případech umožňuje využívat přírodní zdroje efektivněji. Kdo se například rozhodne, že k ohřevu vody použije místo uhlí nebo ropy raději sluneční energii, sníží ekologickou stopu ohřáté vody přibližně stokrát.

Automobily a autobusy v Praze

V roce 1998 vyprodukovaly osobní automobily v Praze přibližně 270 tisíc tun uhlíku (to je více, než kolik Praha ve stejném roce vyprodukovala komunálního odpadu). Jejich ekologická stopa (po započtení odpovídajícího podílu plochy vozovek a energie potřebné k výrobě i údržbě automobilů a k údržbě komunikací) činí 2201 čtverečních kilometrů ekologicky produktivní země (tedy více než čtyřnásobek rozlohy Prahy). Autobusy pražské hromadné dopravy vyprodukovaly v tomtéž roce celkem 14 800 tun uhlíku. P o započtení dalších odpovídajících položek je jejich ekologická stopa pouze 186 čtverečních kilometrů. Autobusy tak zatížily životní prostředí téměř dvanáctkrát méně, ačkoliv se na celkové dopravě v roce 1998 podílely šedesáti procenty.

Zdroj: Ústav pro ekopolitiku

Den Země

Na zítřek, 22. dubna, připadá Den Země - připomenutí významu zdravého životního prostředí pro člověka. Většina článků v této příloze se proto dnes zaměřuje na vztah vědy a vědců k životnímu prostředí.

Skleněné a PET lahve

Pro srovnání "ekologického" dopadu užívání vratných skleněných lahví a plastových PET lahví je nejdůležitější položkou energie spotřebovaná na výrobu a dopravu. V tomto případě se předpokládá, že životnost skleněné lahve je 40 použití a vzdálenost, na kterou se dováží k opětovnému naplnění, je 300 kilometrů. Všechny varianty využití PET lahví pro nápoje (s recyklací materiálu, ukládáním na skládku i spalováním) mají za těchto podmínek minimálně dvakrát větší ekologickou stopu než skleněné lahve.

Zdroj: Ústav pro ekopolitiku