Daleko citlivějším signálem je tato informace dovnitř ODS. Odchod předsedy ODS z čela strany jistě znamená pro členskou základnu rozloučení s významným obdobím historie Občanské demokratické strany, znamená proces hledání následovníků a znamená také jistý zmatek u části členské základny. Zejména proto, že tento krok nebyl a ani nemohl být oznámen se zemanovským předstihem s časem pro přechodné období pro překonání této nejistoty. Neboť by bylo pokrytecké tvrdit, že přechod od slavné zemanovské éry ke Špidlovi nebyl pro sociální demokracii také nejistým krokem do tmy bez předem známého výsledku.
Je dojemné, jakou starost o budoucnost ODS mají autoři jako jsou páni Keller či Pehe, smutný je hyenistický tón těchto komentářů v kontextu státnického prohlášení. Prohlášení o nekandidatůře Václav Klause do čela ODS není zásadní otázkou k řešení pro Kellera či Peheho, ale je významnou a zásadní otázkou k řešení pro členskou základnou ODS.
Je otázkou, jejímž uspokojivým řešením může být pouze citlivé hledání mezi novými možnostmi, které se před ODS otvírají a zachováním kontinuity našich ideových principů a stabilní voličské podpory. Právě ODS musí hledat svůj postoj. Jistě to nebude laciné distancování se od minulé éry, ani nostalgické vzpomínání bez nových aktivit. Jistě ani sám stávající předseda ODS nezůstane, přes své prohlášení, v nečinnosti a jistě se do "politického důchodu" nechystá. Otevírá se prostor pro soutěžení osobností v ODS, k větší konkurenci v budoucím vedením ODS a k profilaci těch nejlepších v řadách ODS. Je plně na ODS, jak nový prostor, který se před ní otevírá využije. Voliči jistě postoje ODS v této pro ni zlomové době zhodnotí a dají podle toho ODS svou známku ve volbách.
Je dojemné, jakou starost o budoucnost ODS mají autoři jako jsou páni Keller či Pehe, smutný je hyenistický tón těchto komentářů v kontextu státnického prohlášení. Prohlášení o nekandidatůře Václav Klause do čela ODS není zásadní otázkou k řešení pro Kellera či Peheho, ale je významnou a zásadní otázkou k řešení pro členskou základnou ODS.
Je otázkou, jejímž uspokojivým řešením může být pouze citlivé hledání mezi novými možnostmi, které se před ODS otvírají a zachováním kontinuity našich ideových principů a stabilní voličské podpory. Právě ODS musí hledat svůj postoj. Jistě to nebude laciné distancování se od minulé éry, ani nostalgické vzpomínání bez nových aktivit. Jistě ani sám stávající předseda ODS nezůstane, přes své prohlášení, v nečinnosti a jistě se do "politického důchodu" nechystá. Otevírá se prostor pro soutěžení osobností v ODS, k větší konkurenci v budoucím vedením ODS a k profilaci těch nejlepších v řadách ODS. Je plně na ODS, jak nový prostor, který se před ní otevírá využije. Voliči jistě postoje ODS v této pro ni zlomové době zhodnotí a dají podle toho ODS svou známku ve volbách.
