,,Byl velmi vážný, víc než to bylo běžné," říká dnes jedenasedmdesátiletý Rikábí o tehdejším vězni Saddámu Husajnovi. "Nemluvil o ničem jiném než o své straně Baas a o tom, jak spravedlivá bude, když se dostane k moci," vzpomíná Rikábí. ,,Mluvil jen o boji a o tom, že strana nemá jinou alternativu než vybojovat moc."
V roce 1965 vedl Rikábí, nyní podnikatel žijící v Londýně, skupinu 76 vojáků a právníků v nezdařeném puči proti prezidentovi Abdul Sallámu Arifovi. Byl uvězněn ve vojenské věznici číslo 1 spolu se stovkami politických vězňů, mezi nimiž byl i nynější irácký prezident. Ten byl zatčen při razii proti straně Baas, která dnes vládne v Iráku.
I tehdy vynikal Saddám, kterému bylo sedmadvacet let, mezi stovkami baasistů, komunistů, nacionalistů a dalších vězňů, vzpomíná Rikábí. Mluvil arabštinou s těžkým beduínským akcenten, protože chtěl vypadat jako skutečný Arab, a zřídka žertoval.
Jednou večer zažil Rikábí z první ruky prohnanost a bezohlednost, kterou se později Saddám proslavil. Jednou večer ho stráže vytrhly ze spánku a odvedly k řediteli věznice Alímu Aškarovi, který ho obvinil, že se pokouší tajně organizovat vězně. Rikábí trval na své nevině a byl odveden zpět do cely.
Saddám na něj čekal. Když mu Rikábí vyprávěl, co se stalo, začal se Saddám smát. ,,Nedělej si starosti," řekl mu Saddám a přiznal, že pustil do oběhu falešnou zprávu, což vedlo k obvinění Rikábího. ,,Zařídil jsem to tak, aby se ukázalo, jak budou reagovat, aby bylo vidět, na koho si dávají pozor a kdo jsou jejich informátoři," řekl Saddám o strážích.
Saddám projevil také svou schopnost vedení, když se vynořil jako vůdce jedné ze skupin vězňů ve straně Baas. Proti Saddámovu křídlu se stavěli vězňové loajální k sousední Sýrii. Obě frakce se střetávaly i ve vězení.
Po jedné hádce zastrašoval ředitel věznice Aškar vězně a označoval je za ,,zrádce, zločince a vrahy". Tázal se vězňů, zda chtějí něco říci sami na svou obranu. Levicově orientovaní vězňové říkali, že za ně může hovořit jedině Saddám.
,,Jsme synové revoluce z ramadánu," řekl Saddám s odvoláním na rok 1963, kdy důstojníci zabili předsedu vlády Abdela Karima Kásima. ,,Pomohli jsme vám zvednout hlavu a osvobodit se od Abdela Karima Kásima. Brzy se vrátíme a viníci nám zaplatí."
Saddám uprchl v roce 1959 do Sýrie a potom do Egypta po účasti na pokusu o zavraždění Kásima, při kterém byl zraněn na noze. Do Iráku se vrátil po zabití Kásima.
Saddám uprchl z vězení za dosud nejasných okolností. Rikábí řekl, že někteří spřátelení strážci pomohli Saddámovi uniknout z vězení v převleku za sběrače odpadků.
Avšak doktor Tášib Moala, jiný irácký emigrant, který ošetřil Saddámovo střelné zranění na noze, řekl, že se to stalo na cestě k soudu. Saddám přemluvil strážné, aby se zastavili v hostinci, a podařilo se mu uprchnout spolu s dalším vězněm Abdulem Kárimem Šejchalím, který se později stal ministrem zahraničních věcí.
Když se strana Baas chopila v roce 1968 moci, šel Rikábí do prezidentského paláce blahopřát Saddámovi, který byl odpovědný za vnitřní bezpečnost a byl státním činitelem číslo dvě po prezidentovi Ahmedu Hassanu Bakrovi.
Rikábí byl přátelsky přijat. Saddám požádal Rikábího, aby byl prostředníkem ve sporu mezi vládou a kmenem Náseriin. Po několika dnech přivedl Rikábí čtrnáct kmenových náčelníků ke schůzce se Saddámem, ale ,,setkání nedopadlo příliš dobře".
Krátce nato bylo všech čtrnáct náčelníků zatčeno a odvezeno do věznice Ramádí u Bagdádu, údajně pro výstrahu. Byli propuštěni asi za měsíc. ,,Od té doby mě baasisté sledovali," říká Rikábí.
Byl zatčen v roce 1969, když se vracel z cesty do Londýna a vězněn 15 dnů. Po propuštění uprchl do Jordánska a žil několik let v Libanonu, kde založil jednu z prvních iráckých exilových skupin stavících se nyní proti režimu strany Baas.
