Prosluli až nelidskou krutostí, okázalým barevným tetováním a také historkami o uřezaných článcích malíčků.
Alespoň tak si většina lidí představuje legendární mafiány z jakuzy, tradiční japonské zločinecké organizace, byť její bossové dnes už nosí oblek, bílou košili a manažerský kufřík. A kupodivu dávají najevo i sociální cítění.
Každopádně to nyní vypadá, že nad tradiční mocí syndikátů, které v Japonsku z temného příšeří ovlivňovaly kdeco, se stahují mračna. Alespoň to vyplývá z nyní vydané zprávy japonské Národní policejní agentury za loňský rok, podle níž počet příslušníků gangů poprvé poklesl pod čtyřicet tisíc. Navíc se snižuje už dvanáctý rok v řadě.
Nejmocnější a nejnásilnější gang Jamaguči-gumi se základnou v Kjótu podle zveřejněných údajů nemá už ani dvanáct tisíc členů. Navíc se předloni rozdělil a dále oslabuje bojem mezi znepřátelenými frakcemi.
Co je to za převratné změny v zákoutích japonského podsvětí?
Světlejší stránka jakuzy
„Prudký pokles naznačuje, že zavedení přísnější legislativy a početné policejní zásahy v posledních letech přinášejí ovoce,“ napsal japonský list Asahi Šimbun. „Vydělávat si na živobytí jako gangster je prostě čím dál obtížnější.“
Jakuza, jež dlouhé roky prorůstala japonskou společností jako pověstná chobotnice, však má i své světlejší stránky. Na hony vzdálené vydírání, organizované prostituci, podvodům a vraždám, jimiž její příslušníci nechvalně prosluli. Dokáže překvapit i dojemnými příběhy o pomoci slabším a chudým.
Její členové bývají vždy mezi prvními, kteří jsou k dispozici, když přijde nějaká přírodní katastrofa. Zlepší jim to image, přinejmenším. Ostatně i to má dlouhou tradici – v minulosti jakuza zasahovala při požárech a bránila jejich šíření svérázným způsobem, rychlým bouráním všeho hořlavého. V dobách, kdy japonská města tvořily hlavně dřevěné stavby, to mělo nezpochybnitelnou logiku.
Bossové syndikátů časem měnili své metody od těch primitivních a brutálních směrem k sofistikovanějším, které jim umožnily znásobit zisky. Burza, finanční trhy, nemovitosti a tak podobně. Někteří se dokázali stát i bohulibými podnikateli nebo je alespoň nesmírně těžké je od nich rozeznat.
Toto je druhá strana japonské mince. Z řady klasických gangsterů se postupem času staly bílé límečky, jež už zdaleka nepotřebují tolik „mlátičů“. I to je jedna z příčin poklesu členstva.
Pod krytím „počestných“ firem pak jakuza expandovala své podnikání i do ciziny a postupně získala silné postavení třeba na Filipínách, v Thajsku i v některých zemích Latinské Ameriky.
Umělé malíčky
První stopy po jakuze lze nalézt už v 17. století mezi tzv. kabukimono, „padlými samuraji“, kteří utvářeli obávané loupeživé bandy. Sám pojem jakuza se začal používat až ve 20. století. Od té doby však uplynulo hodně vody, syndikáty získaly značnou moc, která začala postupně prorůstat i do politiky. Dnes je v japonské společnosti etablována velice intimně.
Sloužili jakuze a přišli o prsty. Stigmatu je zbavují protézy |
Pravda je ovšem také to, že její bossové dnes nemají snadný život, úřady na ně mají nepoměrně silnější páky než v nedávné minulosti. Pokles členů syndikátů je toho důkazem.
Některé japonské společnosti dokonce pro bývalé mafiány nabízejí rehabilitační programy. Existují i salony, které se specializují na výrobu umělých malíčků – s takovou protézou je prý hledání nové práce a přátel přece jen snazší.
