Vědci předpokládali, že tyranosaurus dokázal zakousnout svou oběť se silou, která byla podobná stisku dnešních plazích predátorů. Jeho čelisti by tak snesly srovnání s výbavou například aligátorů (samozřejmě úměrně k velikosti tyranonosauří lebky).
Posilování stiskuNeméně zajímavým faktem je zjištění, že síla stisku tyranosaura se nevyvíjela lineárně s věkem. Zjednodušeně řečeno rostla podle toho, jak tuhý byl materiál, do kterého masožravý plaz kousal. Pouze zkušený predátor tak dokázal vyvinout zmíněný drtivý stisk a mohl si dovolit i na tu nejtvrdší kůži býložravců. |
Podle nové studie však vědci sílu zubaté tlamy více než podcenili. Doktor Karl Bates spolu se svými kolegy z liverpoolské a manchesterské univerzity nechali naskenovat model lebky tyranosaura v životní velikosti. Do 3D modelu pak dodali svaly tak, jak zřejmě čelisti populárního dinosaura obepínaly ve skutečnosti.
Pomocí věrného modelu pak vědci následně nechali dinosauří tlamu virtuálně skousnout, aby v plné síle využila své svalové dispozice. "Zkoumali jsme sílu, s jakou se v tlamě sráží protilehlé zuby," vysvětluje Bates v pořadu BBC Nature.
"Naměřili jsme hodnoty mezi 30 tisíci a 60 tisíci newtonů. Což odpovídá tíze průměrného slona," přibližuje vědec. Dosavadní záznamy přitom tyranosaurovi přisuzovaly sílu "pouhých" 8 tisíc až 13 tisíc newtonů.
"Tušili jsme, že měl tyranosaurus velkou sílu v čelistech. Nikdo ale nepředpokládal, že byla až tak mohutná. Druhohorní masožravci patří mezi extrémní živočichy. Byli to největší masožravci, jací kdy žili na naší planetě. A právě tyto studie nám ukazují limity přírody," vysvětluje smysl výzkumu Bill Sellers z univerzity v Manchesteru.
