Tak obrovská koncentrace moci v rukou jediného úřadu je děsivá. Cožpak je stát vrchnost a člověk poddaný? Soudní ortel přichází vhod tím spíš, že se nyní nad prověrkami vznášejí obludná podezření.
Tajná služba naznačuje, že jsou neregulérní. I bezpečnostní úřad by proto mohl považovat slovo ústavních soudců za hození záchranného lana. S nějakou odvolací institucí za zády se mu bude lépe pracovat a čelit spekulacím.
Parlament před lety narychlo stvořil zákon, který z prověrek udělal nebezpečnou třaskavinu. Úřad posbírá informace, i velmi intimní, nějak je posoudí, nějak se vysloví. Nikdo ho nekontroluje, jen premiérovi podléhá. Vyřizuje si s někým účty? Vymýšlí si?
Nechal se kdosi uplatit, aby neprověřil konkurenční firmu? Nevíme.
Pouhá víra v čest a poctivost úředníků nestačí. Svobodná společnost nestojí na víře, ale na právu. Stát i občan na roveň jsou. Nedohodnou-li se, kdosi třetí je musí rozsoudit.
Roli "třetího" by neměla hrát jakási komise mudrců. Komise nemají u nás nejlepší pověst a důvěryhodnost prověrek by se nezvýšila. Neprověření nechť se obracejí na soud, třeba na speciální senát. Řada poslanců oponuje, bojí se, že soud udělá z prověrek frašku, nekonečný seriál odvolání.
Není však v demokracii přirozenějšího místa pro řešení podobných pří než právě soud. Byť rozhoduje složitě, dlouze a občas sporně.
Prověrky se teď zřejmě ochromí. Ale vinou politiků, ne ústavních soudců. S tímto vědomím, s odpovědností vůči státu i osudu lidí musí nyní odměřovat čas nového zákona.
