Malý Náchoďan Michal Kraus, který přežil peklo Osvětimi v létě 2011 se vrátil

Malý Náchoďan Michal Kraus, který přežil peklo Osvětimi v létě 2011 se vrátil do města i s manželkou z USA. | foto: Alena Čtvrtečková, archiv - koláž iDNES.czMF DNES

Jako dítě přežil peklo Osvětimi, teď se i s deníčkem vrátil do Náchoda

  • 68
Jednaosmdesátiletý Michal Kraus jako chlapec přežil několik let věznění v koncentračním táboře, hlad, ponižování, tyfus, smrt obou rodičů, násilí a všudypřítomnou hrozbu zabíjení či smrti vyčerpáním. O tom, jak přežil Osvětim, si psal deník. V minulých dnech se do Náchoda, kraje svého dětství, vrátil z USA.

Tam se přestěhoval z Kanady, která ho v roce 1948 jako jednoho z mnoha židovských sirotků z Československa přijala. Když tam jako sedmnáctiletý mladík odjížděl, vezl si s sebou také svůj deník.

Do něj si po válce zapsal mnohé, co v Terezíně, Osvětimi a Mauthausenu jako kluk zažil. Aby nikdy nezapomněl. Dnes je jeho deník součástí rozsáhlého archivu Muzea holocaustu ve Washingtonu. A náchodské regionální muzeum chce tyto zápisky židovského chlapce vydat knižně.

Také proto se architekt Kraus zastavil o minulém víkendu v Náchodě. Svým vnukům ukázal i místa, kde jako syn váženého lékaře a příbuzný jednoho z nejváženějších podnikatelských rodů prožil tu lepší část svého dětství.

"I když vnuci měli větší zájem o vojenské opevnění na Dobrošově," usmívá se Kraus.

Teta dávala německým vojákům čaj

Rodák z Trutnova vyrůstal v Náchodě, jeho příbuzní měli na náměstí obchod, otec byl vyhlášený lékař. Pamatuje si, že v noci 15. března 1939, když Němci vtáhli do Náchoda, rodiče poslouchali rádio.

"Moje nejstarší teta, která bydlela na náměstí, sešla dolů a dávala německým vojákům kafe nebo čaj. Aby se zahřáli. Tehdy sněžilo, tábořili přímo na náměstí," vzpomíná.

Hned další noci se táž teta otrávila a stala se vůbec první z židovských obětí v Náchodě. "Teta se tak vyhnula pozdějšímu ponižování a útrapám. Její pohřeb byl vůbec první funus, na který se pamatuji," říká Kraus.

Uplynulo pak tři a půl roku, během nichž se z Židů stali podřadní lidé, bez ohledu na to, kým byli před válkou.

Přesně 17. prosince 1942 musel dvanáctiletý Kraus s rodiči v Hradci Králové nastoupit do nákladního vlaku mířícího do Terezína. A tam si začal psát deník. Rok nato musel do vlaku s rodiči znovu. Směr Osvětim.

Přežil díky "lepšímu" transportu

Jeho zážitky z koncentračních táborů si budou moci brzy přečíst čtenáři. Kraus tvrdí, že přežití koncentračního tábora byla čirá náhoda. Jemu se to podařilo i díky velkému štěstí, které se ho několikrát v životě přidrželo jako klíště.

Vězni z Terezína
Osvětim, jaro 2010
Zajatci v koncentračním táboře v Mauthausenu dávají do pece tělo mrtvého

Terezín, Osvětim i Mauthausen. Všechny tyto tábory zažil Kraus na vlastní kůži. A přežil

Dostal se totiž do druhého ze dvou transportů, jimiž se nacisté snažili mezinárodnímu Červenému kříži dokázat, že koncentrační tábory nejsou vyhlazovací. Že po příjezdu do koncentračního tábora neprobíhá selekce a že lidé nejdou rovnou do plynu.

Proto oba tyto transporty z Terezína opravdu minula obvyklá hrůzná předehra pekla, kdy lidé stresovaní hulákáním stráží a štěkáním psů museli opouštět své děti či blízké a mnozí okamžitě zamířili do plynových komor.

"Nás ale v prosinci 1943 bez selekce umístili do společného oddělení a tam jsme přežili šest měsíců. Až poté proběhla selekce. Otce poslali do plynové komory, protože už byl starý. Maminku v červenci 1944 poslali na práci do jiného koncentračního tábora. Tam bohužel také zemřela, ale to jsem se dozvěděl až po válce. V Osvětimi jsem stále věřil, že žije," vypráví Kraus.

Dodává, že i lidi z transportů, kteří se díky kontrole mezinárodního Červeného kříže běžnému "uvítání" v Osvětimi vyhnuli, nacisté po půl roce poslali do plynových komor. Včetně žen, dětí i práce schopných mužů.

V Osvětimi dělal poslíčka

Kraus měl ale opět veliké štěstí. Jeden z vysokých velitelů Osvětimi nechal z židovských dětí vybrat devadesát chlapců ve věku čtrnáct až patnáct lety, kteří měli vykonávat lehčí práce. Dělat poslíčky, převážet potřebné věci. Také on se ocitl mezi vyvolenými. Mnoho těchto chlapců pak Osvětim přežilo a po válce se tradičně po letech setkávali. Dali si přezdívku Birkenau Boys. Naopak s žádným z židovských kluků z Náchoda, s nimiž se v dětství kamarádil, se Kraus po návratu z tábora už nesetkal.

Osvětim, jaro 2010

Když se k Osvětimi blížila Rudá armáda, nacisté tábor likvidovali. Mnoho lidí zabili, ale část vězňů v lednu 1945 hnali v pověstném pochodu smrti k vlaku a dál do rakouského Mauthausenu. Ten 5. května osvobodili Američané.

Kraus měl tehdy skvrnitý tyfus a musel do nemocnice. Do Československa se vracel pěšky přes Bratislavu, 28. června, v den svých patnáctých narozenin, dorazil do Prahy. Tu noc spal pod stolem na Masarykově nádraží a příští den se na repatriačním úřadu v Praze dozvěděl, že jeho matka nepřežila. "To bylo pro mě nejhorší. Pevně jsem doufal, že žije," říká Kraus.

V Náchodě se patnáctiletého chlapce ujali manželé Beckovi, kteří také přežili koncentrační tábor, a příbuzní, co válku přečkali v Palestině. Michal Kraus začal chodit do náchodského gymnázia, kde musel hodně dohánět.

A tam znovu začal psát deník.


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel

Nejlepší videa na Revue