Jaké zbraně vyvíjel Irák

  • 18
Irácké porušování odzbrojovacích mechanismů a především jeho zbraně hromadného ničení se staly důvodem pro intervenci USA a jejich spojenců v Iráku, která začala ve čtvrtek časně ráno. Jaké zbraně Irák vyvíjel a jaké snad ještě má? Jaké jsou varianty použití zbraní hromadného ničení během současného konfliktu?

Jaderné zbraně jsou první uvažovanou kategorií WMD (weapons of mass destruction), ale Irák nikdy jadernou zbraň nevlastnil.

Vyvíjen byl program na výrobu takové zbraně, ale nedošlo k jeho dokončení. V roce 1987 vyzkoušel Irák radiologickou bombu, zbraň tohoto typu však nevlastní.

Chemické zbraně
Chemické zbraně vyvíjel Irák už od sedmdesátých let a několikrát je použil během osmdesátých let jak ve válce s Iránem, tak proti vlastnímu obyvatelstvu. Otázka současného stavu chemických zbraní je složitější než v případě zbraní jaderných.

Irák chemické WMD prokazatelně vyráběl a použil. Je docela možné, že je vlastní i teď. Nicméně inspekce OSN UNMOVIC (United Nations Monitoring Verification and Inspection Commisson) podezření mnoha zemí světového společenství v čele s USA neprokázala.

Podobně jako v případě ostatních druhů WMD jsou problémem irácká chemická a jiná zařízení pro průmyslové a komerční účely, jejichž produkci však lze flexibilně přeměnit na výrobu chemických a jiných zbraní (tzv. dual-use infrastructure). Zde lze hledat důvody rozsáhlého výčtu embargem zakázaných položek importu.

Bilogické zbraně
Podobná je situace na poli biologických WMD, které Irák začal vyvíjet od poloviny sedmdesátých, respektive osmdesátých, let. V roce 1998 Irák přiznal, že vlastní 25 bojových hlavic s biologickou náplní na raketách Scud krátkého a středního doletu, dále 19 tisíc litrů koncentrovaného botulinu, 8 500 litrů antraxu (sněti slezinné) a 2 200 litrů aflatotoxinu. V současnosti nelze jednoznačně prokázat Iráku jejich vlastnictví, ale je pravděpodobnější než v případě chemických WMD.

Varianty použití WMD jsou závislé na dvou hlavních faktorech. Prvním a určujícím jsou jejich nosiče a způsob použití. Irák má podle inspektorů rakety al-Samoud II, které mají dolet až 180 km, tedy více než 150 km vymezených rezolucí RB OSN č. 687.

Likvidace raket al-Samoud II byla už pod dohledem UNMOVIC zahájena. Jinou variantu použití WMD představují letadla a vrtulníky irácké armády. Pokusy s rozptylem biologických zbraní stíhacími letouny L-29 a Mirage F1, stejně jako vrtulníky Mi-2, se už uskutečnily. Vzhledem k totální vzdušné převaze USA je použití těchto alternativních nosičů nemožné.

Pozemní dělostřelectvo
Druhým faktorem je vůle k použití WMD, která s výše zmíněným hlediskem přímo souvisí. V případě Iráku jsou však možnosti útoku chemickými a biologickými WMD značně omezené.

Podle tvrzení mnoha vojenských expertů (včetně izraelských) je pravděpodobnost útoku těmito zbraněmi "extrémně nízká" a jakkoliv je Saddám Husajn označován za nepředvídatelného diktátora, je pravděpodobnost použití iráckých WMD v nastávajícím konfliktu mizivá.

Pravděpodobnější bude válka ve městech, především boje v Bagdádu, které si vyžádají masové nasazení pozemních vojsk a pěchoty. Nicméně politická vůle USA v konfliktu zvítězit je silná a pravděpodobně se v takovém případě nebude jednat o debakl jako tomu bylo v říjnu 1993 v somálském Mogadishu.

natoaktual.cz - Informační a zpravodajský portál o NATO


Video