Ti už dali najevo, že své případné partnery budou tlačit do kouta.
Kabinet ČSSD by byl pak jen na papíře, skutečnou moc by třímal Grebeníček.
Vláda nevláda má jiná rizika. Neexistuje záruka, že pro ni zvednou ruku například všichni poslanci za ČSSD. Pro některé z nich je vítězství Miroslava Kalouska těžko přijatelné.
Mluví se o tom, že by premiérem měl být vyslanec při Evropské unii Jan Kohout. Opravdu na tuto funkci stačí, když bude vystaven nemilosrdnému tlaku zvenčí a odstředivým silám zevnitř?
Vláda nevláda má velmi omezený politický smysl. Může:
1) Poskytnout Stanislavu Grossovi důstojný odchod ze scény a dát mu osobní záruky pro řešení jeho majetkových problémů.
2) Odsunout volby. I kdyby vláda ztroskotala na podzim, budou se konat patrně až v řádném termínu, tedy koncem jara, začátkem léta 2006. To by mohlo dát sociální demokracii čas na zotavenou.
Takový odklad je ale nepřijatelný pro ODS a ani křesťanským demokratům příliš nevyhovuje. Miroslav Kalousek teď nemůže otevřeně odmítnout Grossův návrh. Vypadal by jako rozbíječ, který neustále stupňuje ultimáta.
Na stabilitě případné poloúřednické vlády však bude mít jen nepatrný zájem. Sázet na její přežití by tedy bylo přílišným rizikem. Spíše je jen přechodným útvarem v průběhu krize.
Ukázalo se, že KDU-ČSL spolu s ODS nemají dost sil na svržení Grosse. Záhy vyšlo najevo, že pan Gross nemá dost síly na to, aby vládl. Zrodila se tedy složitá konstrukce vlády, která je i není koaliční, má i nemá odpovědnost.
Je to lepší řešení než vláda zkompromitovaného premiéra podporovaná neostalinistickou KSČM. Skutečné řešení to však není. Politici zklamali. Měli by dát co nejdříve občanům možnost, aby jim ve volbách znovu rozdali karty.
