Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

iDNES.cz / Zprávy

  • Středa 1. října 2014. Igor

Jaké je tajemství úspěchu Harvardovy univerzity

  9:41
Žádná země nedominuje žádnému sektoru tolik jako Spojené státy vysokému školství. Například podle Akademického žebříčku světových univerzit, který zpracovává šanghajská univerzita Ťiao-tchung, je 17 z nejlepších 20 světových univerzit amerických, přičemž v čele žebříčku figuruje s výrazným náskokem Harvardova univerzita.

Znak typický pro Harvardovu univerzitu | foto: Kavárna

Tradiční vysvětlení tohoto jevu – americké bohatství, vysoký počet obyvatel, štědré financování výzkumu, rozšířená filantropie soukromých osob a schopnost lákat akademické osobnosti z celého světa – není úplné. Ačkoliv se Spojené státy chlubí největší ekonomikou světa, na globálním HDP se podílejí pouze jednou čtvrtinou a žije v nich zhruba dvacetina světové populace. Jejich podpora výzkumu navíc není jedinečná.

Podle tohoto akceptovaného vysvětlení by navíc měly mít v čele globálního žebříčku univerzit zastoupení také další velké země, jako jsou Francie, Německo, Japonsko, ba i Čína a Indie. Ty se však kdekoliv v podobných žebříčcích objevují zřídkakdy, pokud v nich figurují vůbec. Všechny zmíněné země totiž postrádají klíčový kus mozaiky: inovativní americký model řízení vyššího školství.

Konec výsad

Harvardovu univerzitu založily v roce 1636 jako veřejnou instituci úřady Kolonie Massachusettské zátoky. Její hodnotu pro stát Massachusetts dokládá jeho státní ústava, ratifikovaná po získání nezávislosti v roce 1780, která obsahuje pasáž o funkci a hranicích této univerzity.

Dokud legislativu státu Massachusetts ovládali absolventi Harvardu, těšila se univerzita jejich podpoře a pozornosti. Ve 40. letech 19. století však masová imigrace vyvolaná velkým irským hladomorem změnila demografickou rovnováhu státu, díky čemuž získali kontrolu nad legislativními sbory populisté.

Harvard se téměř vzápětí stal terčem útoku jako příliš elitářský, příliš exkluzivní a příliš drahý. Změnily se dokonce i jeho učební osnovy. V průběhu následujících dvou desetiletí kladl stát fungování Harvardovy univerzity stále větší překážky – například tím, že pro ni odmítal uvolňovat prostředky a brzdil jmenování profesorů. Toto chování vyvrcholilo v roce 1862, kdy zákonodárný sbor zablokoval jmenování rektora.

Student Harvardu

Student Harvardu

Studenti Harvardu

Studenti Harvardu

Americká metoda

V reakci na to Harvard požádal, aby byl vyňat „z dosahu tuctových politických půtek a změn“ a svěřen „do rukou absolventů, jimž nejvíce leží na srdci zájmy vzdělávání“. Dne 29. dubna 1865 tento radikální návrh těsně prošel Massachusettským obecným soudem (jak se nazývá dvoukomorový parlament tohoto státu), a to díky intenzivnímu lobbování a vstřícnosti, kterou si harvardští absolventi získali v důsledku vzorné služby Unii během občanské války. Od té doby ovládají Radu dohlížitelů Harvardovy univerzity výlučně její absolventi.

Další univerzity – počínaje Yaleovou univerzitou a Kolejí Williama a Mary – se nechaly úspěchem Harvardu inspirovat a podnikly podobné kroky. Tato „ryze americká metoda“, jak ji definoval nejdéle sloužící rektor Harvardovy univerzity Charles William Eliot, se stala normou nejen pro soukromé univerzity, ale i pro veřejné instituce, jako jsou Michiganská a Purdueova univerzita, a dokonce i pro náboženské instituce typu Univerzity Notre Dame a Dukeovy univerzity.

Devatenáct z dvaceti nejlepších amerických univerzit podle velmi sledovaného žebříčku US News and World Report dnes mají pod kontrolou jejich absolventi (to znamená, že mají padesátiprocentní nebo vyšší zastoupení v akademických radách). Jediná výjimka, Kalifornský technologický ústav, má v radě čtyřicet procent absolventů. Tři z nejlepších pěti univerzit (Harvard, Yale a Kolumbijskou univerzitu) řídí výlučně absolventi a ve zbylých dvou (Princetonu a Stanfordu) zasedá v radě devadesát procent absolventů. Ti mají hlavní slovo dokonce i ve veřejných institucích, jako jsou Purdueova (90%) a Michiganská univerzita (63%). V průměru činí podíl absolventů ve správních radách stovky nejlepších amerických univerzit, veřejných i soukromých, 63%.

Profesor z Harvardu Tu Wej-ming (Tu Weiming)

Profesor z Harvardu Tu Wej-ming (Tu Weiming)

Benjamin Morton Friedman, americký politický ekonom. profesor Harvard University

Benjamin Morton Friedman, americký politický ekonom. profesor Harvard University

Starost o alma mater

Obecně vzato je vyšší procento absolventů v radě spojeno s lepším hodnocením, vyšší selektivitou a vyššími dotacemi. Žádné skupině koneckonců nezáleží na prestiži určité univerzity víc než jejím absolventům, kteří s růstem či poklesem hodnocení své alma mater získávají či ztrácejí na vážnosti.

Absolventi mají také největší motivaci štědře svou univerzitu obdarovávat a efektivně ji řídit. A protože jsou důvěrně obeznámeni s jejím chodem, bývají také jejími nejúspěšnějšími šéfy. Členové rady pak mohou prostřednictvím absolventských sítí rychle získávat informace a bez otálení na jejich základě jednat.

Všechny velké univerzity jsou neziskovými organizacemi založenými za účelem poskytování vyššího vzdělávání, z něhož má prospěch společnost jako celek. Americké univerzity však našly způsob, jak začlenit přínosy konkurence do evropského konceptu neziskových či dobročinných korporací. Absence zisku nesnižuje motivaci správní rady s většinovým zastoupením absolventů soutěžit o prestiž například tím, že najme renomovaný akademický sbor, bude přijímat úspěšné studenty a usilovat o sportovní či umělecké úspěchy.

Shakira převzala ocenění umělkyně roku od Harvardovy univerzity.

Shakira převzala ocenění umělkyně roku od Harvardovy univerzity.

Začleňování přínosů spojených s konkurencí do neziskových institucí prostřednictvím absolventů je příkladem geniality americké adaptace. Země, které se snaží s americkými univerzitami soutěžit, by to neměly nechat bez povšimnutí.

Šajlendra Rádž Mehta je hostujícím profesorem Indického ústavu managementu v Ahmadábádu a akademickým ředitelem Dukeova podnikového vzdělávání při Dukeově univerzitě.

Copyright: Project Syndicate, 2012. Titulek a mezititulky jsou redakční.

Autor:


Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© Copyright 1999–2014 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.