Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Jaké ingredience v sobě musí mít vůdci, aby uměli zahraniční politiku

  17:53aktualizováno  17:53
Někteří kritici si stěžují, že americký prezident Barack Obama stavěl svou kampaň na inspirativní rétorice a ctižádosti „ohnout oblouk dějin“, ale po nástupu do úřadu se projevil jako transakční a pragmatický vůdce. V tomto směru však Obama vůbec není výjimkou.

Slavnostního otevření Střediska bývalého prezidenta George W. Bushe se zúčastnili všichni dosud žijící prezidenti (zleva) Barack Obama, George W. Bush, Bill Clinton, George Bush a Jimmy Carter (26. dubna 2013) | foto: AP

Mnozí lídři během své kariéry změní cíle i styl. Když jeden z velkých transformačních vůdců v dějinách, Otto von Bismarck, dosáhl sjednocení Německa pod pruským vedením, přiklonil se k povlovnosti a statu quo. Zahraničněpolitické cíle a styl Franklina Delana Roosevelta byly zase v jeho prvním funkčním období skromné a zaměřené na postupné kroky, avšak jakmile v roce 1938 usoudil, že Adolf Hitler představuje existenční hrozbu, stal se transformačním vůdcem.

Za stabilních a předvídatelných podmínek je transakční vůdcovství efektivnější, zatímco v dobách překotných a nesouvislých změn je pravděpodobnější nástup inspirativního stylu. Transformační cíle a inspirativní styl lídrů, jako byli Mahátma Gándhí v Indii nebo Nelson Mandela v Jižní Africe, mohou výrazně ovlivnit směřování tekutých politických okolností, zejména v rozvojových zemích s chatrně strukturovanými institucionálními brzdami.

Otec nezávislé Indie Mahátma Gándhí

Otec nezávislé Indie Mahátma Gándhí

Naproti tomu tvorbu americké zahraniční politiky silně svazují instituce jako Kongres USA, soudy a ústava. Očekávali bychom tedy méně příležitostí k transformačnímu vůdcovství.

I Ústava USA je však nejednoznačná ohledně pravomocí kongresu a prezidenta v zahraniční politice. Vytváří přinejlepším situaci, již jistý ústavní expert nazval „pozvánkou k zápasu“. Mnohé navíc záleží na vnějších okolnostech. Woodrow Wilson, Franklin Roosevelt a Harry Truman rozvinuli transformační cíle až v reakci na zahraniční události poté, co nastoupili do úřadu.

Harry Truman na snímku z 1. září 1945 oznamuje národu kapitulaci Japonska

Harry Truman na snímku z 1. září 1945 oznamuje národu kapitulaci Japonska

Krizové podmínky mohou talentovaného lídra osvobodit z nahromaděných mantinelů skrytých zájmů a úřední netečnosti, jež v americkém systému běžně potlačují činorodost. Říká se, že Bill Clinton, uvězněný ve spokojených devadesátých letech, záviděl Franklinu Rooseveltovi krizové podmínky třicátých let minulého století.

V takových vyhrocených situacích se aktivita dává hladčeji do pohybu. Vůdce s transformačními záměry má nadějnější vyhlídky a inspirativní styl si spíše najde vnímavé publikum a posílí význam jejich úlohy. Například George W. Bush využil krizových podmínek po 11. září 2001 k prosazení výkonné moci, jakož i k invazi do Iráku.

Třebaže však rozbouřené doby mohou připravit půdu pro transformační vůdce, neplyne z toho automaticky, že k řešení krizí, jež taková období charakterizují, se nejlépe hodí právě neohrožení a riziko milující lídři. Prezident George H. W. Bush byl, na rozdíl od svého syna, transakční státník, a přesto uskutečňoval velice úspěšnou zahraniční politiku.

Rychle, pružně, klidně

Ať už vůdci mají transformační nebo evoluční cíle, k účinnému působení potřebují určité schopnosti v oblasti měkké i tvrdé moci. K dovednostem v oblasti měkké moci patří emoční inteligence (sebekontrola a schopnost přitahovat ostatní pomocí citových signálů), vize (lákavý portrét budoucnosti, v němž jsou ideály, cíle a schopnosti v rovnováze) a komunikace (schopnost užívat slov a symbolů tak, aby přesvědčil vnitřní kroužek i širší publikum). Na straně tvrdé moci jsou obzvlášť významné dvě dovednosti: organizační schopnosti a machiavelistická zdatnost v zastrašování, podbízení se a vyjednávání s cílem vytvořit vítěznou koalici.

V prvé řadě efektivní vůdcovství vyžaduje kontextuální inteligenci a schopnost intuitivní diagnostiky, která lídrovi pomáhá chápat změny, určovat cíle a v souladu s tím vytýčit strategie a taktiku. Jak mi kdysi řekl Lee Kuan Yew, zakladatel moderního Singapuru, lídr se musí rychle učit, prověřovat realitu, být s to měnit názory podle změn okolností a za krize jednat klidně.

Zakladatel státu Singapur, Li Kuang-jao (Lee Kuan Yew)

Zakladatel státu Singapur, Li Kuang-jao (Lee Kuan Yew)

Kontextuální inteligence zajišťuje schopnost vysledovat trendy tváří v tvář spletitosti, jakož i adaptovat se ve snaze formovat dění. Bismarck tuto dovednost kdysi označil za umění vytušit Boží hnutí v dějinách a chopit se lemu Jeho oděvu, když prochází kolem. Prozaičtěji řečeno, lídři s kontextuální inteligencí dokážou podobně jako surfaři vyhodnotit nové vlny, přizpůsobit se jim a úspěšně se na nich vézt.

Vůdci tohoto typu nejenže přizpůsobují svůj styl situaci a potřebám svých podporovatelů, ale vytvářejí též informační toky, jimiž „vzdělávají své tušení“. K tomu patří schopnost vyvléknout se ze skupinové politiky a pochopit názory a silné stránky různých zainteresovaných stran, což vůdci umožňuje rozhodnout se, kdy a jak použít transakční a inspirativní dovednosti. Štěstí do jisté míry skutečně přeje dobře připraveným.

OTEC A SYN. Bývalí američtí prezidenti George W. Bush (vlevo) a George H.W.

OTEC A SYN. Bývalí američtí prezidenti George W. Bush (vlevo) a George H.W. Bush v červnu 2012

Rozdíl mezi otcem a synem

Tato dovednost má zásadní význam v nestrukturovaných situacích, kdy je často těžší klást správné otázky než získat správné odpovědi. Lídři s kontextuální inteligencí umějí předložit vysvětlení či plán postupu, neboť definují problém, před nímž určitá skupina stojí. Chápou napětí mezi různými hodnotami, které s tématem souvisejí, a vědí jak hledat rovnováhu mezi kýženým a možným. Kontextuální inteligence především vyžaduje porozumění skupinovým kulturám, rozložení mocenských zdrojů, potřebám a požadavkům podporovatelů, informačním tokům a načasování.

V zahraniční politice je kontextuální inteligence obzvlášť důležitá, protože úspěšný vůdce musí porozumět kultuře a mocenské struktuře cizí společnosti, jakož i jejich interakci s mezinárodní soustavou. Díky letitým zkušenostem v zahraniční politice měl George H. W. Bush vynikající kontextuální inteligenci. To neplatilo pro Bushe mladšího, jemuž výraznější zkušenosti v zahraničních věcech scházely. Rozdíl mezi úspěchem otce a nezdarem syna tuto propast potvrdil.

Joseph S. Nye, Jr

Joseph S. Nye, Jr

Joseph S. Nye je profesorem Harvardovy univerzity a autorem mj. knihy Presidential Leadership and the Creation of the American Era (Vůdcovství prezidentů a formování americké éry).

Copyright: Project Syndicate, 2013. Z angličtiny přeložil David Daduč. Titulek a mezititulky jsou redakční.








Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.