Lesním listům a Polnímu rozhlasu se to příliš nezdálo. Argumentovaly, že zajíce těžko může hlídat někdo, kdo by je nejraději slupnul i bez česneku. Zástupci Šelem a Dravců se však nedali. "Podle stejného klíče volíme pořád. Listy a rozhlas to nafukují," řekla Kuna. "Je nás tu nejvíc, tak máme právo zvolit si své kandidáty," přidala se Poštolka.
Srnky a Hlodavci, kteří protlačili pouze svého jediného kandidáta - Myš, namítali, že by zvířátka měla dát i na hlas zajíců nebo expertů. "Sami nemůžeme být úplně objektivní," míní Sysel. Navrhoval, aby nad zajíci dohlíželi zvláštní strážci.
Šelmy a Dravci však namítali, že jejich kandidáti jsou dostatečnými odborníky. "Výr dokonce ví, jak Zajíc vypadá," prohlásila Poštolka.
Srnky a Hlodavci si sice oddechli, že nebylo zvoleno Káně, které má ještě na drápech a zobáku zaječí chlupy od svého posledního lovu, ale nakonec vše dopadlo podle představ dozorčí rady. Zajíci byli poslušní, nezabíhali se a hopkali jen po polích a mýtinách.
Ale především: Ti nejsilnější už se nemuseli namáhat obtížným sháněním potravy. Podle vzájemné smlouvy měli k obědu zajíce v lichý den Šelmy, v sudý Dravci.
