"To není otázka jednoho odpoledne. Je to nejspíš nedůvěra komunity k tomu, že jim my, většina, něco dáváme a říkáme, že to bude dobré. Zkušenost lidí, kteří tu žijí je ale jiná. My jim Evropu jejich řečí nabídnout neumíme," míní Hutka.
"Děti sem přišly za písničkou. Aspoň ony snad mají šanci se z téhle izolace dostat," dodal.
Mezi chanovskými Romy je zbytečné ptát se zda půjdou k referendu. Většina z nich říká, že neví proč. Nikdo jim, ani nikomu jinému, totiž konkrétně nevysvětlil, co jim Evropská unie vlastně přinese.
"Prý pak budeme moci bydlet, kde chceme a dělat kde budeme chtít, to by se mi líbilo. Ale kdoví jak to bude," lomí rukama pětadvacetiletý Radek, nezaměstnaný vyučený zedník.
"Kluci ze školy už shání práci jinde. Tady to stejně nemá cenu," říká rezignovaně. V referendu prý zvolí ano. "Třeba to vyjde," doufá.
Jít si poslechnout pár slov o unii znamenalo v Chánově jen dojít pár kroků do k místnímu kulturáčku a chládek jeho foyeru vyměnit za dusný sál. Světle modré stěny se žlutými hvězdičkami symbolizujícími státy EU jsou pro místní asi jen výzdobou.
Za to když spustí kapela romské lidovky, všichni ožívají. Zpívají i balady s Hutkou.
Poslouchat něco o Evropě se ale nikomu moc nechce. "Ale jo, je dobrý si zazpívat a něco si říct. Děti tu ukážou jak umí malovat. A ta unie? Tomu nerozumím," reagovala mladá romská maminka.
