ČTĚTE TAKÉ:
Zgarba odvolal tři šéfy fondu
1) V městských oblastech se cena téhož pozemku liší i stonásobně. Jde o to, zda je počítán za zemědělskou půdu, nebo stavební parcelu. O tom, co je co, rozhodují lidé.
Je to podobné jako s naftou a lehkými topnými oleji. Tatáž věc se dá koupit levně a prodat nesmírně draho. Vítězí ten, kdo má styky, vliv nebo informace.
2) Skuteční restituenti, tedy lidé okradení komunistickým režimem, často nechtěli projít zdlouhavým řízením, proto své nároky prodali pozemkovým spekulantům. Ze spravedlnosti se stala hra mocných. Je to podobné jako s kuponovou privatizací.
3) Socialisté a komunisté schválili restituční tečku. Koncem roku už nebude možno pozemky vydávat, bude možné dostat jen peníze.
Je pochopitelné, že Pozemkový fond, který o takových věcech rozhoduje, chtěl všechno "urychlit". Jenže urychlil až moc. Stamilionové pozemky se dostaly do rukou velkých vlastníků, kteří mají vazby na členy fondu i na ministra.
Buď je to neuvěřitelná shoda náhod, nebo měli tito zemědělští podnikatelé předem tajné informace, které je zvýhodnily. Anebo - to je ta nejhorší možnost - dokonce spolu se členy fondu celou fintu vymysleli a pak prosadili.
Určitě to nebyla první podobná finta. To by velkozemědělci i úředníci museli být svatí. Tento trik však byl příliš drzý, a vyšel tedy najevo. Ještě k tomu teď, kdy startuje horká kampaň.
Pan Zgarba řádí a hrozí koštětem. Začíná gruntovat grunt, padají další hlavy. Sám se ale zapřisahá se, že o triku nevěděl. Přesto ho dostihnou biblická slova. Je skutečně možné, že sám o ničem nevěděl a nikomu nic nepřihrál.
Jenže pak je coby ministr schopný přesně stejně jako policisté, jimž utekl Radovan Krejčíř.
