Brazzaville, hlavní město Republiky Kongo, menšího ze dvou sousedních států se stejným jménem na řece Kongo, nevypadá, že tady ještě nedávno zuřila občanská válka. Bojovaly proti sobě milice, z nichž těm největším se říkalo Kobry a Nindžové.
Jenže v roce 1996 se na scéně objevili také Češi. Pan Mpoungui říká, že za tím je fotbal. Když Nindžové sledovali v televizi Euro v Anglii (v Africe často během devadesáti minut velkého fotbalového zápasu zavládne spontánní příměří), zjistili s ohromením, že po trávníku běhají hráči, kteří se jmenují jako oni.
"V národnosti Lari, z níž pocházelo mnoho Nindžů, jsou jména, která znějí jako Kuka a Kuba - psáno Kouba - jedna z nejčastějších. Jsou cosi jako u vás Novák nebo Dvořák,“ říká Serge Mpoungui, který v Česku dlouho žil a často se tam vrací.
A tak si povstalci, kteří bojovali proti vládě, dali s nadšením jméno Tchéques, Češi. "Bylo opravdu zvláštní číst noviny, kde se psalo, že Češi zase něco provedli,“ řekl diplomat Pavel Mikeš, který za občanské války působil v oblasti. "Prezident Denis Sassou-Nguesso se mě několikrát v žertu ptal, jestli Česko nechce tyhle Čechy nějak umravnit.“
Je pikantní, že "Češi" bojovali zrovna proti tomuhle prezidentovi. Sassou-Nguesso, kdysi vlažný marxista a pak pučista, má k Česku také určitý vztah. "Jeho kamarádem býval Miroslav Štěpán,“ řekl Mpoungui.
Kdysi nejhorší město světa
Zkoušet teď najít "Čechy“ v Brazzaville je zbytečné. Válka skončila a skoro jako by nikdy nebyla. "Počkejte, až uvidíte ty vypálené domy, působí to děsivě,“ řekl mi jeden Konžan v tom druhém Kongu před cestou do Brazzaville, které on sám viděl před dvěma roky.
Ale v Brazzaville, kde po sobě tehdy střílely tanky, dnes zůstaly jen poslední tři vypálené stavby. Ještě v roce 2003 bylo město tak zničené, že bylo vyhlášeno nejhorším místem k životu na světě.
Dnes místy připomíná spíš příjemné čtvrti středomořských měst než africkou metropoli po válce. Z patiserií voní až na ulici čerstvě upečené croissanty a muži v elegantních oblecích popíjejí kávu s mlékem, přičemž druhou rukou drží u ucha mobilní telefony.
Městem projíždějí zelenobílé taxíky jako doklad náskoku, který má Brazzaville před Kinshasou, svým větším bratrem na druhé straně řeky. V Kinshase taxislužba neexistuje a místo pečiva je cítit pach odpadků.
Stačí přejet člunem řeku a jako byste přešli do říše krále Miroslava. V Brazzaville nemáte pocit, že si musíte držet ruku na kapse s peněženkou, lidé nehledí tvrdě, ale usmívají se a focení není zločin.
Depresivně působí jen spousta válečných mrzáků na primitivních vozících, předělaných z jízdních kol. "Ale jinak se tady člověk cítí opravdu lépe a svobodněji,“ řekl Pavel Šálek, tlumočník skupiny českých geologů, s nímž jsme se náhodou potkali v Brazzaville.
Za ten rozdíl může ropa. Menší Kongo je jedním z největších vývozců ropy v Africe a těžební věže už po válce jedou zase naplno. Na rozdíl od druhého Konga jsou státní zaměstnanci opravdu placeni, a tak země celkem funguje. Včetně policie, která je na druhém břehu řeky zkorumpovaná až běda.
"To však neznamená, že tady není bída, korupce a že se peníze neztrácejí,“ říká Mpoungui. "Hotelový účet prezidentovy delegace při dvou krátkých cestách do New Yorku na jednání OSN stál půl milionu dolarů.“
Rozdíl oproti druhému Kongu však i tak bije do očí. Přesto se o téhle zemi, jak ukazují databáze, ve světě píše jen tehdy, když tam vypukne ebola nebo uteče 100 vězňů.
I "Češi“ se stáhli kamsi na své území západně od Brazzaville. Serge Mpoungui však říká, že brzy budou volby a všichni mají strach, že pak se bude zase střílet a sekat mačetami.
To menší Kongo
• Republika Kongo je bývalá francouzská kolonie: generál de Gaulle dokonce za druhé světové války vyhlásil Brazzaville hlavním městem Svobodné Francie. Sousední Kongo (to větší) patřilo Belgii.
• Na území třiapůlkrát větším než Česko žije asi 3,8 milionu lidí. Země je velkým exportérem ropy, dřeva, kávy a diamantů.
• Průměrný věk dožití u mužů je 52 let, u žen o dva roky více. V zemi je 700 000 mobilů. Gramotných je 85 procent populace.
• Po třech desetiletích mírové existence začaly v zemi roku 1993 ozbrojené střety mezi vládou a opozicí, které v roce 1997 přerostly v občanskou válku s desetitisíci mrtvých.
• V roce 2003 byl dojednán mír, ale na západě stále operují protivládní ozbrojené milice, které loupí a přepadávají.
