Přirozenou reakcí by měla být otázka: "A proč bychom vám měli věřit?" Aby bylo jasno: korupce je poskytnutí nějakého statku určité osobě, aby tato rozhodla mimo pravidla v něčí prospěch. Pouze hlupák to udělá tak, že bude korumpovanému pod stolem podstrkovat kufříky s penězi. Inteligent to učiní rafinovaněji.
A hle, z úplatku je pozornost, dáreček, malinká výhodička. Jenomže taková velká firma, jejíž kšefty závisí i na politických rozhodnutích, je nezištná asi jako tajná policie.
Je známo, kde se korupci daří. Jde o zakázky týkající se třeba dopravní sítě, televizních či telefonních licencí, kvete tam, kde jde o poskytování všelijakých "výjimek" (třeba když jde o ekologické ohrožení). Podepření z korupce doprovází zcela nutně i konkurzy na státní zakázky pro armádu a policii.
Je lepší být bohatý a zdravý než chudý a nemocný. Jak známo, peníze mají magickou moc. Potraviny za desetikorunu hodíte do odpadkového koše snadno. Desetikorunu nikdy.
Nemáme jako občané vůbec žádný důvod věřit politikům a komukoli, kdo má moc, že je vůči omamné vůni peněz imunní. Už proto ne, že si tu "dárečky" nechávají dávat lidé, kteří jsou sociálně zajištěni zcela nadprůměrně. Svým jednáním dokazují, že je korunky neodolatelně fascinují v jakémkoli množství.
Trochu to jejich jednání připomíná druhou fázi vážné nemoci. Říká se tomu popírání. "Nejsem nemocný!" říkají, i když diagnóza je jasná.
