Její manžel, šéf bankovní skupiny CIT Group balancující v těchto dnech na hraně bankrotu, je jedním z největších příjemců této státní pomoci. Liz Peek je tedy něco jako manželka šéfa České spořitelny či Komerční banky před zhruba deseti lety, kdy se odsouvaly miliardy špatných úvěrů za plnou cenu do státní popelnice – Konsolidační banky.
Píšící paní Konsolidačka má odvahu. Jako příslušník (nyní) nenáviděné třídy bankéřů píše, proč si zaslouží vysoké bonusy či jak prožívají finanční krizi.
Posuďte sami. Z toho nejvýraznějšího sloupku psaného pro časopis Portfolio vybírám (bohužel, manželka šéfa žádné vykoupené banky v Česku podobný sloupek nikdy nenapsala):
"Zapomeňte na operu. Zrušte večeři u Bouleye (vyhlášená restaurace v New Yorku, pozn. aut.). Jak se jen změnil život od té doby, co se manžel dostal na výplatní listinu od státu...
Ani jsem se nepodívala na jarní kolekci. Bůh mě ochraňuj, aby mě někdo viděl v něčem novém! Držet krok s módou v této době je nyní dekadence stejně jako botox (vyhlazení vrásek injekcí, pozn. aut.) nebo večeře chystané na míru. Jako ostatní nakupuji ve vlastním šatníku.
Letos jsem si koupila jen dvě věci – make-up a punčocháče. Když někomu koupím dárek, nechávám jim to poslat z obchodu domů. Nechci, aby mě někdo viděl, jak lezu z taxíku ověšená nákupními taškami z Bergdorf Goodman (luxusní obchodní dům na Manhattanu, pozn. aut.)...
Je mi jasné, že nezískám moc sympatií. Proč taky? Netřu bídu. Dál žijeme v relativním luxusu, můžeme si dovolit téměř cokoliv, nebojíme se o dům, neprosíme blízké o pomoc. Ale drtí nás to také.
Jako většina máme strach o peníze. Naše jmění je v akciích, které jsou dole o 95 procent (s pádem akcií CIT Group nyní asi víc, pozn. aut.)...
Abychom ušetřili, chodíme méně do restaurací. Vlastně, zůstat doma a dívat se na seriál Právo a pořádek je naše nová škodolibá záliba...
Nemusím ani psát, že létáme komerčními linkami. Používat firemní letadlo je nyní mimo mísu. Slyšeli jsme, že na privátních letištích číhají reportéři...
Ano, viním šéfy velkých bank, včetně mého manžela, že nezahlédli na obzoru tsunami špatných úvěrů. Ale to neviděl skoro nikdo. Ví to každý, přesto bankéři vystřídali lůzu na místě nejopovrhovanější skupiny obyvatel.
Dobrá zpráva je, že lidé udrží pozornost jen krátkou dobu. Nebude to trvat dlouho a jiná náhodná skupina se stane terčem frustrace a zloby," píše žena TARP.
Napadá mě, že v krizi přemýšlí manželka upadajícího amerického bankéře obdobně jako italský naháč. Bez jediné známky pokory. O bankéřově budoucnosti budou rozhodovat věřitelé v nejbližších dnech, o naháčově rozhodnou voliči na podzim.
