Hned v lednu Havlasův předchůdce vyslechl v Teheránu protest proti údajné nečinnosti Evropské unie proti porušování lidských práv během izraelsko-palestinského konfliktu v pásmu Gazy.
Na konci dubna šel Havlas naopak diplomatům předat společný evropský protest proti popravě mladé Íránky. Při té příležitosti si však vyslechl výtky ohledně odchodu zástupců Česka z konference, kde íránský prezident Ahmadínežád urážel Izrael.
Naposledy bral diplomat za kliku íránského ministerstva zahraničí v úterý. Jakožto zástupce předsednické země EU šel vysvětlit postoj Unie k prezidentským volbám v Íránu. - o předvolání Josefa Havlase si přečtěte zde
Běžná věc
Cesta diplomata do kanceláří ministerstva zahraničí daného státu však není žádnou cestou na hanbu. V diplomacii patří k těm nejběžnějším praktikám, řekl iDNES.cz mluvčí českého ministerstva zahraničí Milan Řepka.
Veřejnost se o drtivé většině takových schůzek vůbec nedozví. "Tato forma komunikace je v diplomacii zcela standardní mechanikou a proto o jednotlivých setkáních tohoto druhu není zvykem veřejně informovat," vysvětlil mluvčí.
Velvyslanec se o předvolání většinou dozví z diplomatické nóty. Nezřídka se však stává, že mu prostě v kanceláři zazvoní telefon a pozvání mu vyřizuje pracovník ministerstva.
Přímo u ministra? Málokdy
Setkání se pak zpravidla koná v budově ministerstva. Ale sám šéf diplomacie dané země je přítomen jen málokdy. "Předvolání přímo k ministrovi je velmi výjimečné a provádí se jen v nejzávažnějších případech," objasnil Řepka.
Předvolaný diplomat prý rozhodně není v pozici zlobivého školáka, který musí tiše poslouchat výtky hostitelské země. "Je to přirozená a vzájemná diplomatická příležitost připomenout otázky a témata vzájemných vztahů mezi oběma zeměmi," řekl Řepka.
To se stalo například ve chvíli, kdy musel český ambasador v Číně Vítězslav Grepl vysvětlovat tibetskou vlaječku na klopě tehdejšího premiéra Mirka Topolánka, který právě oznamoval, že se vydá na olympiádu.
Pekingští diplomaté tehdy požadovali vysvětlení, zda ministerský předseda odznáčkem nenaznačoval celkovou změnu české zahraniční politiky.
