Odpovědi hledal Roger Highfield v knize Proč vždy stíhá aneb co ví věda o Vánocích. Dochází k neúprosnému závěru, že za nejkouzelnějším okamžikem svátků je technologie, na kterou lidstvo ještě nedosáhlo.
| Co čeká Ježíška - navštívit 2 106 00 000 dětí - urazit 356 milionů kilometrů - udělat 842 milionů zastávek |
"Pouze nevinné dítě může spolknout propagandu všech těch kreseb a filmů, která má jen odvést pozornost od faktu, že za Ježíškem stojí technika, jakou tato planeta dosud nezvládla," napsal Highfield v úvodu. Vskutku, z ověřitelných faktů plyne, že k tomu, aby zvládl svůj úkol, potřebuje Ježíšek mimozemskou technologii.
Podívejme se jen na obrovský trh, který musí uspokojit. Podle údajů Dětského fondu OSN, UNICEF, jež Highfield cituje ve své knize, je na planetě asi 2 106 000 000 dětí. Protože máme dobré srdce a protože se to lépe počítá, kalkulujme s tím, že obdarovány budou všechny. Podle jiných údajů OSN žije v jednom domě (rodinném, činžovním i panelovém) v průměru 2,5 dítěte. Znamená to, že Ježíšek musí udělat 842 milionů zastávek.
Protože osídleno je 150 000 000 kilometrů čtverečních Země, každý dům s dětmi tedy zabírá plochu 0,178 čtverečního kilometru. Teoretická vzdálenost mezi nimi by měla činit jednu stranu čtverce, tedy 0,42 km. Když ji vynásobíme počtem domů, dostáváme celkovou vzdálenost, kterou Ježíšek musí o Vánocích urazit. To je 356 milionů kilometrů. Nyní potřebujeme znát čas, po který rozdává dárky, abychom mohli zjistit rychlost, jíž se pohybuje. Highfield uvádí, že Ježíšek má díky časovým posunům na rozdávání dárků 24 hodin, a pokud se pohybuje proti rotaci Země, získá dalších 24 hodin. Má tedy k dispozici 172 800 sekund.
Znamená to, že v průměru se pohybuje rychlostí 2060 kilometrů za sekundu. Toto číslo je ovšem pouze teoretické, neboť sám Highfield zdůrazňuje, že nezapočítal takové veličiny, jako je místní počasí, teplota a vlhkost vzduchu. Pro porovnání, rychlost zvuku činí asi 1200 kilometrů za hodinu, tedy 0,33 km za sekundu. Z toho plyne, že Ježíšek roznáší dárky rychlostí 6866krát vyšší než je rychlost zvuku, tedy rychlostí Mach 6866.
Jak to ale dokáže? Highfield uvádí vysvětlení profesora letecké mechaniky Larryho Silverberga ze Severokarolinské státní univerzity, který našel možné řešení v teorii relativity.
Silverberg, který je rovněž členem výzkumného týmu NASA pro let na Mars, tvrdí, že Ježíšek využívá jednu část Einsteinovy teorie, takzvanou zvláštní relativitu. Ta vychází z předpokladu, že - velmi zjednodušeně - rychlost světla i fyzikální zákony jsou neměnné pro objekty pohybující se stejným prostorem. Proto sekunda či metr jsou stejně dlouhé všude na světě.
Avšak Ježíšek se podle Silverberga dokáže přesunout do jiného časoprostoru a jeho sekundy či metry jsou jiné. Čím se pohybuje rychleji, tím se jeho časoprostor více liší od našeho.
Proto může rozdávat dárky v čase kratším, než je mžik oka. "V jeho bublině se čas pohybuje mnohem rychleji než nám, řekněme, že je v jakémsi oblaku relativity," říká Silverberg. "Protože u nás se čas pohybuje pomaleji - relativně -, vidí nás v podstatě, jako bychom byli zkamenělí. Ani nepotřebuje spěchat. Má všechen čas na světě." Dalším problémem, jejž Silverberg řešil, byl způsob, jímž Ježíšek dosahuje svých vysokých rychlostí. Vědec dospěl k názoru, že vše opět vysvětlí jiná část teorie relativity, takzvaná všeobecná relativita. Podle ní se objekty nemohou pohybovat prostorem rychlostí vyšší, než je rychlost světla.
Avšak nic neomezuje rychlost, jíž se může pohybovat prostor sám, neboť jeho hmota se rozpíná: Ježíšek by se tak mohl pohybovat na malé části prostoru jako surfař na hřebeni vlny.
Highfield zmiňuje i další teorii, takzvané "červí díry". Princip spočívá v pohybu skrz časoprostor. Autor jej přirovnává k polštáři, který má křivky, podél nichž se pohybuje třeba lidský prst. V teorii červích děr lze však pronikat "polštářem" přímo, takže objekt se v témže okamžiku objeví na jiné straně.
Pak je tady další problém, s nímž se musí Ježíšek vyrovnat náklad dárků. I kdyby každé dítě, jak hypoteticky předpokládá Highfield, dostalo jediný dárek, bylo by to 2,106 miliardy dárků. Kdyby každé dítě dostalo středně velkou stavebnici o váze 0,9 kilogramu, pokračuje Highfield, přepravoval by Ježíšek celkem miliardu a 895 milionů kilogramů nákladu.
Jak to zvládne? Miniaturizací a "proudovou" produkcí bez skladování, když přitom využívá nanotechnologii, myšlenku poprvé popsanou zesnulým laureátem Nobelovy ceny Richardem Feynmanem.
Ježíšek vlastně nic nevozí. Jen by podle Highfielda mohl používat stroje na bázi křemíkových čipů, ne větší než špendlíková hlavička, jež jsou naprogramovány dětskými přáními.
Podle přesného časového harmonogramu z nich hračky doslova rostou, atom po atomu, a to přímo na místě, u příslušného domu. Produkce velkých hraček je velmi obtížná, neboť na ně se musí zkoordinovat celé bloky čipových strojů. Proto, varuje Highfield, by děti každé Vánoce neměly očekávat víc než jeden velký dárek. Teď už tedy víte, jak to fungovalo, když jste byli dětmi a tolik jste chtěli vědět, jak se věci mají, píše v doslovu Highfield a dodává: "Bohužel si to umíme vysvětlit teprve tehdy, když už na dárky shůry nevěříme." Třeba to tak má být.
