Důvody? Třeba ten, že kapři si sami rybník nevypustí (rozuměj politici si neuberou sami ze svého vlivu či pravomocí). Nebo proto, že psi štěkají a karavana jde dál (rozuměj lidi by chtěli, ale politici mají jiné, tedy důležitější starosti).
Anebo, jak říká sportovní komentátor Jaromír Bosák, jehož výběr nejlepších hlášek mi přednedávnem poslal kolega: "Sledujeme zápas, v němž si podala ruku bída s nouzí."
Ono není nikde napsané, že varianta s přímou volbou prezidenta bude pro tuto zemi (nebo alespoň pro autora těchto řádků) nějaké vysvobození. Představme si například následující scénář, který je možná neústavní, ale to přece vůbec neznamená, že nepravděpodobný:
1. Všechny politické strany se shodují na tom, že je třeba zřídit přímou volbu prezidenta. V této fázi jsme se ještě tak minulý týden nacházeli.
2. Občanská demokratická strana bude – jako už dříve – chtít volbu jednokolovou. Je pro ni nejvýhodnější, má to vyzkoušené z voleb do Senátu. V prvním kole totiž její kandidát většinou vítězí, pak se ostatní proti ODS spojí a vítězství ve druhém kole může, tak jako občas právě ve volbách do Senátu, uniknout.
3. Ostatní politické strany takovouto volbu prezidenta odmítají. Zaprvé proto, že je velice zvláštní. Pokud vím, v žádné normálnější zemi se nepoužívá, ale třeba nějaká přece jen bude. Zadruhé proto, že by jim to v ní ODS – podle toho, jak to tady již nějaké to desetiletí chodí – natřela.
4. Nyní přichází "kompromis". ODS ustupuje ze svého požadavku na jednokolovou volbu prezidenta. Za to chce dohodu, že při uzákonění přímé volby může být opět zvolen prezidentem Václav Klaus. S novým způsobem volby přece můžeme začít znovu počítat cyklus dvou období. Václavu Havlovi se to také počítalo znovu... Že to byl jiný stát? Zase tak úplně ne, třeba vlajka je pořád stejná. Toto bude nová volba.
Nic není tvárnějšího než právní argumenty v politice. A nakonec to udělá radost skoro úplně celému národu. Tipuji totiž, že na konci druhého funkčního období nebudou mít Václava Klause rádi jen opravdoví zakomplexovanci, samozvanci a nepřátelé státu.
Samozřejmě, že vše může dopadnout jinak. Třeba se dočkáme normální dvoukolové přímé volby prezidenta. A třeba to bude už za pět let. A třeba předtím proběhne úplně normální a relativně slušná kampaň. A třeba pak budeme mít prezidenta, kterého si budeme (muset) vážit, protože si ho zvolil lid a ne lobbisté. A třeba už nebude moci kandidovat V. K., i když bude (opět) ve své vrcholné životní kondici. Třeba. Jenom nevím, jak by se to mohlo stát.
