"Snažím se, abych dýmem z cigarety lidi příliš neobtěžovala. Proto stojím opodál," říká na tramvajové zastávce v pražské Jindřišské ulici studentka Petra Stříbrná.
A jak se Petra zachová, pokud parlamentem projde návrh zákona, který kouření na zastávkách zakazuje? "Budu ho dodržovat," říká.
Nekouříte? Jděte jinam!
Norsko jako vůbec první země na světě nedávno zakázalo kouření v restauracích. Zákaz však začne platit od jara příštího roku, aby přechod nebyl pro kuřáky tak bolestný a aby ještě v zimě nemuseli mrznout za dveřmi podniků. Podobné zákazy už mají některé americké a kanadské státy či města.
Zato v českých hospodách se dá vzduch krájet. A kdo si v oblaku dýmu všimne cedulky se zákazem kouření při obědě a večeři? A kdo ví, že zákaz plyne ze zákona a že za jeho nedodržení může obecní úřad naúčtovat restauratérovi vysokou pokutu? Obecní úřady to nekontrolují, mají prý jiné starosti a tohle "přece lidi zas tak nepálí".
Karel Horník, který volal na čtenářskou linku MF DNES, to vidí jednoznačně: "Nekuřák je vždy omezován kuřákem. Na zastávkách, nebo po představeních, kdy hned u vchodu si každý kuřák zapálí, takže nekuřák musí projít oblakem dýmu. Nekuřácké restaurace v podstatě neexistují. A když se bráním, jsem napadán: Jděte jinam, když se vám to nelíbí."
Panu Horníkovi by se žilo dobře v New Yorku, kde platí striktní zákaz kouření v restauracích a na pracovištích. A málokterá restaurace či úřad se ho odváží porušit v konkurenci, v níž každé klopýtnutí může znamenat postavení mimo byznys.
Běžným obrázkem proto je, že zaměstnanci pokuřují u vchodů do mrakodrapů a hosté vybíhají z restaurací, aby si zapálili cigaretku před jídlem nebo po něm. Newyorští kuřáci protestují, že se stávají občany druhé kategorie.
Tresty budí i lítost
Tvrdé tažení proti kuřákům má však podle Stana Kalkuse, který žije střídavě v Praze a na Rhode Islandu, i poněkud humorné konce. "Nekuřáci se začínají kuřáků zastávat. Přerůstá to až v sympatie. Mnozí Američané to berou i tak, že jim stát sahá na svátost - svobodu." A tak to prý může být i v Česku.
Podobná "diktatura" Čechy zatím nečeká. I když ministryně zdravotnictví Marie Součková (sama někdejší kuřačka) vytáhla do boje proti kuřákům a předložila zákon s řadou zákazů: žádné kouření na veřejných prostranstvích (například zastávkách), v restauracích povinné zóny pro nekuřáky, a ne jen to, že od dýmajících je budou dělit jen dva květináče. Poslanci návrh v prvním čtení schválili, ale nešlo to hladce.
Stačili se přitom pohádat. "Já jsem viděl důsledky podobného zákona ve Skandinávii. Už v pátek večer vyjíždějí lidé na víkend přes moře, a než dojedou na pevninu, jsou všichni namol opilí," popisuje Karel Vymětal (KSČM) důsledky zákona omezujícího prodej alkoholu. Život se zatím ubírá svou cestou.
Třeba v Ostravě se ještě nedávno nedalo v době obědů kvůli kouři v restauracích téměř dýchat. Teď je to naopak, notorický kuřák, který se bez cigarety neobejde, je bez šance. Restauratéři přiznávají, že nikotin lidem vadí při jídle víc a víc.
|
Filmy a móda budou bez tabáku Dospívající lidé, kteří nekouří a jejichž nejoblíbenější filmová hvězda na plátně kouří často, jsou šestnáctkrát více náchylní k tomu, aby začali kouřit v budoucnosti. Vyplývá to ze statistik. Silný apel proto vznesla Světová zdravotnická organizace WHO na světy filmu a módy. Chce, aby svět showbyznysu přestal pomáhat tabákovému průmyslu prodávat cigarety, protože zabíjejí polovinu jejich uživatelů. V nynějším Světovém dni bez tabáku WHO navrhuje filmovému průmyslu tato specifická opatření: neschvalovat tabákové značky ve filmech, nepřijímat žádné finanční obnosy od tabákového průmyslu, ukazovat velké a silné antitabákové reklamy před uvedením filmů a uplatňovat systém rozdělující filmy podle užití tabáku v nich. Marc Danzon, regionální ředitel WHO pro Evropu, říká: "Je módní si myslet, že kouření se dá akceptovat. Kouření zabíjí. Letošní Světový den bez tabáku je o poznání a o posílení pozitivní role, kterou film a móda mohou hrát v zájmu ochrany veřejného zdraví." Tabákové společnosti regulérně poskytují cigarety, dárky, různé služby nebo finanční obnos výměnou za umístění svých produktů ve filmu. Cigarety Marlboro se objevily nejméně v 28 nejznámějších filmech za posledních 10 let. Děti ve věku 11-14 let, které často viděly kouření ve filmu, jsou třikrát více náchylné si kouření osobně vyzkoušet. V letech 1996 až 2000 mělo v osmdesáti procentech nejznámějších filmů nějakou "hereckou" roli i kouření. Znepokojivé je podle WHO i to, že užití tabáku ve filmech v průběhu 90. let vzrostlo o padesát procent. |
