Stal se maskotem nacistických jednotek, přestože byl židovského původu. Ba co víc, v dětské uniformě SS byl představen i strůjci antisemitského běsnění Adolfu Hitlerovi.
O svým vzpomínkách ale nikdy nemluvil. Nevyprávěl ani manželce Patricii, kterou poznal v Austrálii, ve svém novém domově.
Svěřil se až v roce 1997 synovi Markovi, antropologovi z Oxfordu. Nyní vychází kniha Kurzemových vzpomínek s názvem Maskot, z níž cituje stanice BBC.
Život šestiletého Alexe Kurzema, či Ilji Galperina, se provždy změnil 20. října 1941, kdy německé jednotky napadly jeho rodnou běloruskou vesnici Kojdanov. Útočníci začali masakrovat tamní židovské obyvatele.
"Nejmenší bojovník říše"
"Nechtěl jsem zemřít, rozhodl jsem se v noci utéct. Políbil jsem matku na rozloučenou a vydal se do kopců. Zastavil jsem se až ráno," vzpomíná Alex. Toho dne nacisté zabili jeho matku, sestru a bratra.
"Bloudil jsem lesem, pak jsem klepal na cizí stavení. Leckde mi dali kousek chleba, ale nikde mě nevzali dovnitř," vzpomíná Alex alias Ilja, kterého nakonec kdosi předal útvaru lotyšských policistů. Tento oddíl byl později začleněn do nacistických jednotek SS.
Alex se chystal na smrt, policisté toho dne zajatce opravdu popravovali. "Než mě zabiješ, dáš mi ještě kousek chleba?" poprosil jakéhosi policistu. Alex měl štěstí: Jekabs Kulis se rozhodl chlapci pomoci. Díky obřízce zjistil, že Ilja je Žid, přesto mu dal nové jméno a ostatním mužům napovídal, že Alex je ruský sirotek.
Chlapec i jeho patron dokázali tajemství udržet. Cenou za život byla nacistická zvěrstva, která Alex musel zhlédnout - znásilnění, vraždy, masakry. Podle britského listu Sunday Telegraph byl jednou dokonce přinucen vypálit dávku na zajatého židovského mladíka.
Alex se záhy stal maskotem nacistů, kteří pro něj nechali vyrobit dětskou uniformu i s odznaky, malým koženým pláštěm, puškou a pistolí. Propagandisté, kteří jej zachytili i v nacistickém filmovém týdeníku, Alexe nazvali "Nejmenším bojovníkem říše". Takto jej poznal i Adolf Hitler, zbožňovaný vůdce vrahů jeho běloruské rodiny.
V roce 1944 dostal Alex další šanci přežít, když jej velitel jeho jednotky poslal do lotyšské rodiny, která se prý o něj s láskou starala. O pět let později se však někdejší nacistický maskot, tehdy již čtrnáctiletý mladík, vydal do Austrálie.
"Když jsem opouštěl Evropu, odřízl jsem se od minulosti. Řekl jsem si: Jdeš do nové země i do nového života, už na to nemysli," vypráví Alex Kurzem, který o své minulosti vydržel mlčet padesát let.
