Všechny se vyznačovaly množstvím zákulisních jednání, cynických politických obchodů a dohod, které bývaly vzápětí porušeny.
Veškerá moc při krizích opouští parlament a vládu a přechází do rukou nejužších stranických špiček. Jedna vláda ještě vládne – a už se na jejím zasedání objeví nový premiér.
Veřejnost je takovými krizemi znechucena a její důvěra v politický systém padá. Občan ztrácí víru, že jeho hlas může s politickými obchody něco udělat. I proto v posledních letech dramaticky poklesla volební účast ve volbách všeho druhu.
Otázka zní: kdyby se politici dohodli na změnách pravidel hry, mohli bychom se demotivujícím krizím tohoto typu vyhnout?
Pravděpodobně ne, ale jejich ničivý dopad na důvěryhodnost systému by bylo možno výrazně omezit.
Nejjednodušším lékem by byl většinový systém pro volby do Sněmovny. Ten by vrátil rozhodování do ní a omezil by výrazně možnost sekretariátů uzavírat politické obchody. Poslanci by totiž nebyli odpovědní jen jim, ale i přímo občanům.
Prospěla by i přímá volba prezidenta, se kterou by mohlo být spojeno nevelké rozšíření jeho pravomocí. Mohl by dostat například právo rozpustit za jistých okolností parlament a vypsat předčasné volby.
Stačily by však menší změny, které by zpřesnily pravidla pro pád a výměnu vlády. Ta současná jsou, co se týče pravomocí prezidenta, nejednoznačná a – co se týče možnosti vyvolat předčasné volby – těžkopádná.
Žádná shora naznačená změna by nemohla ničemu uškodit, jen prospět. Bohužel se však zdá, že změny jsou pro nejbližší dobu utopií. Naši politici jsou mistři v obcházení pravidel. Proto nemají zájem je vylepšovat.
