A dva současní premiéři Gross a Špidla jeho řezníky, prodavači a kupujícími zároveň. Taková je pravda o bruselském stěhování.
Politika je samozřejmě věc osobních ambicí, dohod a obchodů, tomu každý rozumí. Ale ten poslední handl, při němž přišel nedávno jmenovaný eurokomisař Telička o svoji židli, se stravuje těžko.
Ještě nedávno byl končícímu premiéru Špidlovi dost dobrý na to, aby ho vytáhl z trapné šlamastyky jménem Kužvart. Ještě nedávno to byl TEN PRAVÝ eurokomisař. Teď je to pro Vladimíra Špidlu ten pravý na odstřel. Jeho místo je přece tak pěkné...
U Špidly tenhle postup překvapí a mrzí obzvlášť. Sympatie budil tenhle chlapík jako člověk pevných zásad a principů. Ty teď chladnokrevně vykšeftoval za výnosné místo. Roli podivnou hraje i nový premiér Stanislav Gross. Poučen z předchozích nezdarů s drsným odklizením Zemana, chtěl pro Špidlu důstojné místo v závětří.
Najednou však předstírá, že si o Brusel řekl Špidla, a on tedy už nemohl nic jiného než tu židli Teličkovi zpod zadku vytáhnout. Co je tohle za hru a argumentaci? Řeč má být jasná - buď dělal Telička něco špatně a má být vyměněn, nebo potřebujeme místo pro ukojení zhrzeného Špidly a tohle se nám hodí. Nebo je to jinak a Gross měl kupčení zabránit.
Ale tohle podivné lavírování a hra Já ne, to on? Politici mezi těmito variantami vždycky najdou tisíc dalších. Normální člověk ne. Selský rozum tady funguje úplně jednoznačně. Ono je jisté, že se katastrofa nestane, Praha ani Brusel nespadnou, ať tam za nás bude sedět Špidla nebo Telička.
Ani eurokomisař, který už musí začít balit kufry, asi nakonec nepřijde zkrátka, odměnu za své unfair chování mu Gross a spol. asi najdou. Český občan však vidí jasně - když jde v politice o posty, slušnost i pověst jdou stranou.
