Podlehli jste vinylům? Začněte šetřit
Základem je pro dýdžeje dvojice dobrých gramofonů. Tvyks mixuje už o sm let na stále stejných gramofonech značky Technics 1210. Tento model je na trhu od začátku osmé dekády a stále je mezi dýdžeji jednoznačně nejoblíbenější.
| TVYKS Zkušený DJ, hraje již osm let: "Dá se vydělat, zvlášť když se DJ snaží a hraje každý víkend. Ale měl by si uvědomit, že musí vrazit většinu peněz do dalších vinylů." |
Jaké jsou jeho přednosti? "Je důležité, že drží stále stejnou rychlost. Já můžu zpomalovat nebo zrychlovat, ale vím, že ty gramce nedovolí žádné výkyvy. Navíc jsou tak kvalitní, že na nich budu možná hrát i za třicet let." Každý ze dvou kvalitních gramofonů, které DJ potřebuje, stojí okolo pětadvaceti tisíc korun, a to je ještě potřeba přikoupit mixážní pult. "Na trénink domů by měl stačit mixák za deset tisíc," radí Tvyks.
Na trhu jsou podle něj k dostání i levnější modely, ale ty obvykle příliš dlouho nevydrží. Takto vybaveným dýdžejům už scházejí jen sluchátka a hromada desek. Ani ty nejsou levné - jeden vinyl stojí okolo tří set padesáti korun. Pro začátek stačí několik nahrávek, s nimiž se budoucí DJ naučí pracovat, ale když si je jistý, že techniku zvládl, začne nakupovat ve velkém: "Já teď kupuju i čtyřicet desek měsíčně, ale pořád je to ještě málo," upozorňuje Tvyks. Desky prodávají specializované obchody, k dostání jsou vinyly různých tanečních stylů, takže kdo chce pouštět například house, kupuje samozřejmě ty houseové.
Jen drahé gramofony nestačí
"Když jsem začínal, tak byla úplně jiná doba," vzpomíná Tvyks. "Pětkrát jsem si zkusil zamixovat a hned jsem začal veřejně hrát. Jenže dnes už většina posluchačů pozná, že někdo hraje technicky špatně." Takové skladby pak na sebe nenavazují přirozeně a místo hudby povzbuzující k taneční euforii vzniká těžko stravitelný maglajz.
Celý proces přitom vypadá prostě: dýdžej pustí vinyl a druhou desku si pouští z vedlejšího gramofonu do sluchátek. Srovnává náladu a rychlost obou skladeb a ve vhodné chvíli je pustí dohromady. První gramofon pak zeslabuje a nechává hrát pouze druhou desku. I tato činnost má ovšem svá úskalí, protože netrénované ucho pouze s obtížemi rozlišuje, který z obou vinylů hraje rychleji.
Dobrému dýdžejovi by také neměl chybět hudební vkus, protože musí odhadnout, které skladby se k sobě atmosférou hodí a které nikoli. Po půl roce už mívají dýdžejové pocit, že přišel čas roztančit party. "V takovém případě by si měl nahrát demo, a to posílat do klubů," radí Tvyks. Když získá praxi, může oslovit i některou z agentur, které dýdžejům nabízejí svůj servis a zařizují jim vystupování. Pak už má podle Tvykse šanci, že si hudbou vydělá na živobytí. "Určitě je to reálné, zvlášť když hraje každý víkend. Ale měl by si uvědomit, že musí vrazit většinu peněz do dalších vinylů, protože kdyby hrál třeba měsíc z těch samých desek, tak z toho nebude mít radost ani on, ani posluchači."
LILLOU
Začínají cí dýdžejka, která však již stihla hrát i ve Velké Británii. "Když si někdo chce najít cestu k dýdžejování, tak do začátků desetitisíce nepotřebuje," tvrdí Lillou.
Praha má pro dýdžeje školu
Dýdžejka Lillou patří k mladší generaci. Za gramofony se poprvé postavila před třemi lety: "Vyplynulo to samo, chodila jsem na párty a taneční muzika mě bavila, tak jsem to zkusila," vypráví dívka, která už vystupovala i ve Velké Británii. Ve svých začátcích měla štěstí na kamarády, kteří provozovali klub na Kladně. "Tam jsem mohla chodit trénovat, a tak jsem vlastně žádné vybavení nepotřebovala."
Přesto se každý musí připravit na fakt, že pokud ho vinylové desky zaujmou, podlehne jednomu z nejnákladnějších koníčků. I proto se někteří začátečníci hlásí do dýdžejské školy. "Mladí lidé si často nejsou moc jistí, jestli budou v mixování dobří, a nákupem drahého vybavení by dost riskovali. Takhle dají dva tři tisíce za školu a po měsíci zjistí, jak na tom skutečně jsou," vysvětluje Tvyks.
V žádném jiném městě bývalého východního bloku zatím soukromá dýdžejská škola nefunguje, ale o pražskou LIVC je zájem už půl druhého roku. "Nabízíme základní měsíční kursy, při kterých tráví každý žák třikrát týdně vyučování s lektorem," vysvětluje zakladatel školy Vladimír Dolejš." Mezi učiteli jsou i jména, která se už dostala do povědomí celé mladé generaci vyjma zapřísáhlých rockerů: "Učí u nás Babe LN, Liquid A, Ghonzales a Bolond. To jsou profesionální, a hlavně univerzální dýdžejové všech stylů," chlubí se Dolejš.
Škole se podařilo vychovat několik talentů, kteří dnes zdobí významné tanečních akce, třeba jungleového dýdžeje Kovaka. "Ale nikdo nemůže počítat s tím, že by se stal hned po absolvování měsíční výuky světoznámým dýdžejem. Spíš se u nás seznámí s technikou a naučí se základy," říká Dolejš. Základní kurs stojí dva a půl tisíce korun, ale škola pořádá například i týdenní "vyučování v přírodě" nebo mistrovství republiky amatérských dýdžejů. To se uskuteční v červnu v budově Mánesu. Dýd žejka Lillou se ovšem prosadila i bez profesorů. "Naučit se mixovat není technicky těžké. Spíš je důležité najít vlastní, originální cestu."
 DJ Bidlo |
 DJ Loutka |
 DJ Chris Sadler |
 |
 |
 Začínají cí dýdžejka, která však již stihla hrát i ve Velké Británii. "Když si někdo chce najít cestu k dýdžejování, tak do začátků desetitisíce nepotřebuje," tvrdí Lillou. |
 Zkušený DJ, hraje již osm let: "Dá se vydělat, zvlášť když se DJ snaží a hraje každý víkend. Ale měl by si uvědomit, že musí vrazit většinu peněz do dalších vinylů." |
