Sedm mužů z Moravy při zprávách o velké vodě v Praze neváhalo. Po zkušenostech ze záplav, které se prohnaly jejich krajem před pěti lety, se olomoucká záchranka rozhodla na takovou událost připravit.
Pořídila si dva motorové čluny, rafty, pojízdnou ošetřovnu, ve které zranění přečkají čekání na sanitku. Záchranáři se, často ve volném čase, učili šplhat a potápět.
"Jedeme tahat někoho k Hiltonu," nasedá ředitel olomoucké záchranky Michael Fischer krátce před polednem do vozu. O chvíli později dosedá motorový člun s dvojicí záchranářů na hladinu před hotelem. Ředitel Fischer se zmíní, že vodou uvězněný muž je diabetik.
Hladina vody je tak vysoko, že jsou u ní i dopravní značky. Člun jede středem Pobřežní ulice. Z okna v prvním patře se vyklání tělnatý muž v brýlích a volá: "Můžete mě odtud dostat?" Doktor Fischer mu odpovídá, že pro něj někoho pošle, a volá hasičům.
Pod železničním mostem člun přidává plyn, aby ho nestrhl proud. Ten tu náhle přerušuje jinak klidnou hladinu. "V Mělníce hrají novou hru - chyť si svého Pražáka," žertuje záchranář Fischer.
Ještě několik ulic, a člun je u domu, kde ve čtvrtém patře čeká zoufalý muž. Názvy ulic i čísla domů jsou jen těsně nad vodou. Bez toho by bylo daleko složitější vchod najít. Muži objíždějí zatopený dům a zvažují, kudy dovnitř. Nakonec se rozhodnou rozbít skleněné dveře a dovnitř vplavat. Michal Vlček se noří do studené vody.
Kolem projíždějí dva policisté na raftu. "Kluci, pojeďte sem, možná budu potřebovat pomoct s chlapem," volá na ně doktor Fischer.
Naštěstí se nemocný muž může bez problémů pohybovat. "Pána mám, je v pořádku," volá z okna Michal Vlček. Vedle něho v okně se objevuje hlava staršího muže. "Já jsem jen slabý diabetik. Navařil jsem si nudle na tři dny," říká omluvně. Michael Fischer volá kolegovi na suchu: "Brnkni na záchranku, že toho chlapa máme. Nebude potřebovat nic, odejde po svých."
Muž se opatrně spouští z okna chodby v prvním patře. V lodi si oddychne: "To jsem nečekal, že ke mně takhle přijdete na návštěvu." Záchranář Vlček, který právě podplaval dveře, mu z vody odpovídá: "Po pravdě řečeno, já jsem s tím taky letos nepočítal."
Pak se projevuje únava a přestálé napětí zachráněného. Vkládá cigaretu do úst, ale už nemá sílu si ji připálit. Tam, kde se ulice konečně vynořuje z vody, stojí tři hasičská auta a houf zvědavců. Muž si na břehu konečně zapálí a odchází od vody pryč. "Je to inženýr architekt, nechtěl ztratit glanc. Uvítal mě slovy, pojďte dál, uvařím kafe. Pak přiznal - já mám strach," vypráví Michal Vlček. "Řekl jsem mu - to já taky."
O dvě hodiny později jde už opravdu o život. Člun úplně náhodou projíždí kolem zatopených provizorních buněk. Na hladině je vidět hlavu. Záchranáři po chvíli tahají z vody muže, který uvnitř zatopené buňky prožil celých osm hodin. Voda stoupala výš a výš. Když mu sahala až po krk, podařilo se muži prorazit ven. Přesně v tu chvíli jel kolem záchranný člun.
