Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

První tryzna v Ležácích účtovala s Němci, komunisté agitovali s párky

  12:56
Na neděli připadá už 70 let od vyhlazení osady nacisty. V průběhu desetiletí se ale vzpomínkové akce výrazně měnily v závislosti na režimu. První se nesly ve znamení odplaty Němcům, komunistická totalita zase přinesla propagandu s párky.

Hrobodomy v Ležácích už byly němými svědky řady ceremoniálů, které nabyly na důstojnosti až po roce 1989. | foto: Barbora Měchurová, iDNES.cz

První smuteční slavnosti v Ležácích se v červnu roku 1945 zúčastnilo 80 tisíc lidí, vedle československé a sovětské vlajky nechyběly vlajka britská a USA. Později věc nepředstavitelná.

Ovšem stejně jako později už tehdy politici využili odkaz Ležáků na podporu svých plánů. V roce 1945 byl hlavním tématem pro ministra Bohumila Laušmana odsun Němců.

Odsun Němců byl logický, řekl prezident Klaus

"Jsem povinen, abych jako první člen vlády svobodné Republiky československé - i jako syn této kamenité půdy - jasně a určitě prohlásil před památkou mučedníků z Ležáků, že za nevinně prolitou krev, za životy povražděných mužů a žen, za neznámo kam odvlečené děti, za vypálená stavení a zničený národní majetek, za rozvrácené rodiny, za slzy a zoufalství vdov a sirotků, za ten dlouhý, snad nikdy nedopočitatelný řetěz gestapáckých zločinů a vražd - nese zodpovědnost německý národ," řekl Laušman.

V předvečer odsunu tak v Ležácích slíbil, že v zemi nebude německá půda, německé závody ani německé školy.

Prezidenti se omlouvali

Charakteristické bylo, že se z účasti na shromáždění omluvil prezident Eduard Beneš. Pro Ležáky, které byly vždy ve stínu Lidic, to bylo i později pravidlem. Prezidenti se zpravidla omlouvali.

Rozhovor se znalcem ležácké historie Vojtěchem Kynclem Čtěte ve vydání ze soboty 23. června

MF DNES v počítači
MF DNES pro iPad a iPhone

Po válce vznikla snaha po vzoru Lidic postavit nové Ležáky. Ale nakonec nápad zkrachoval na tom, že na rozdíl od Lidic se neměl do vesnice kdo vrátit.

Význam samotného památníku se stejně jako u Lidic však měnil a byl i zneužit. Ještě v roce 1948 řídil mši na pietním místě arcibiskup Josef Beran. Samozřejmě naposledy.

Spojenci jsou vinni

"Po roce 1948 nabírá symbol, který Ležáky nesou, naprosto zvráceného významu. Vesnice, v níž působil jeden z nejúspěšnějších československých výsadků z Anglie, se stává výspou komunistického boje proti nacismu," říká badatel Vojtěch Kyncl.

Vytváření nových mýtů dějin postihlo i Ležáky. "Na konci padesátých let a v šedesátých letech se zdůrazňovala vina spojeneckých států na vypálení Lidic a Ležáků a jejich význam se obracel. Zatímco dnes jsou vyzdvihováni aktéři atentátu, tak tehdy to byl aspoň chudý dělnický původ obětí. Dnes nikdo nezpochybňuje, že v odboji byli lidé levicového zaměření, ale zároveň lidé poměrně vysokého společenského postavení, jakými byli majitel lomu Hluboká František Vaško, správce lomu Jindřich Vaško či vrchní strážmistr Karel Kněz," řekl Vojtěch Kyncl.

Likvidace Ležáků

Na dveře jedné ze tříd školy ve Včelákově 24. června 1942 někdo rázně zabušil. Dovnitř vstoupili muži v uniformách a učiteli podali cár papíru."Ten si ho přečetl a řekl dvě jména. Oldovi a Jirkovi se vůbec nechtělo jít s neznámými lidmi," vzpomínala Marie Vařejčková, tehdy dvanáctiletá dívka. Z ostatních tříd byli odvedeni Standa Klapků a Břeťa Tomků.

Srdceryvná scéna se podle publikace Akce Ležáky od historika Vojtěcha Kyncla odehrála i v jiné vesnici o kus dál, kam si gestapo přijelo pro tříletou Jarmilu a roční Marii Šťulíkovy. Podle svědků se Jarmila vzpouzela v náručí a koleny se snažila od něho odstrčit.

V tu dobu už běžel na plné obrátky nacisty přichystaný plán na vyhlazení osady Ležáky a vyvraždění jejich obyvatel. Během dvou dnů bylo zastřeleno 33 dospělých. Někteří zemřeli později v Pardubicích, nebo v koncentračních táborech. Ze třinácti dětí přežily jen dvě.

Program oslav tehdy získává novou strukturu - zahájení mírového shromáždění, projev vedoucího stranické a vládní delegace KSČ, provolání účastníků se vzletnými hesly, zpěv Internacionály. Tragédii Ležáků řečníci spojovali propagandisticky s úplně odlišnými událostmi.

V šedesátých letech vychází například román Františka Ťopka s řadou mylných informací, který neslouží historickému poznání, ale pouze ideologii.

Pardubický historik Jiří Kotyk ho označil za pamflet, který může posloužit jen jako stálá výstraha historikům.

Místo piety stánky s párky

Ale zatímco v šedesátých letech jsou smuteční slavnosti hojně navštěvované, pamětníků je ještě hodně, za normalizace jich ubývá. Pieta se mění v příležitost lákat lidi ke stánkům s nedostatkovým zbožím jako jsou párky, pomeranče či banány.

Pravděpodobně první prezident, který do Ležáků přijel a přednesl projev, byl až Ludvík Svoboda v roce 1970.

V roce 1992 se vzpomínkového shromáždění zúčastnil prezident Václav Havel, který však odjel krátce po svém příjezdu bez proslovu, na který přítomní čekali. A tak prvním prezidentem České republiky, který si na Ležáky skutečně udělal čas, byl v roce 2005 Václav Klaus.

Místní si cení ovšem Petra Pitharta, který do Ležáků jezdil dlouhá léta. "Vážím si toho, že sem každoročně přijížděl," řekla vnučka odbojáře Karla Kněze Alena Mergl Kučerová.

Senátor Petr Pithart také hovořil o trojích dějinách obce - jednak slavné a tragické před popravami, poté neslavné dějiny marného úsilí, aby se Ležákům dostalo té nejvyšší úcty. Teprve nyní podle něj začínají žít ve třetích dějinách.




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© Copyright 1999–2014 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.