Rainer Tempel

Rainer Tempel | foto: http://www.rainertempel.de - Immo Klink

Jak se přes jazz napojit na J. S. Bacha? Klavírista Reiner Tempel to moc dobře ví a umí

  • 0
Přesahy a spojení jazzu s nejrůznějšími druhy hudby dnes neznají hranice. Excelentním příkladem je nové album německého pianisty, skladatele a aranžéra Rainera Tempela.

Rainer Tempel (1971) je iniciátorem řady nejrůznějších projektů - od neobvyklých big bandů až k záležitostem vysloveně komorním. Tentokrát se spojil se Švýcary Andreasem a Matthiasem Tschoppem (trombón a barytonsaxofon) do tria, které hraje improvizovanou hudbu založenou na komponovaných tématech, ale především na přísně dodržované struktuře i koncepci barokní a novorenesanční polyfonie. Výsledkem je nahrávka Rainer Tempel @ die Ersatzbrüder: Polyphonic.

O albu

Rainer Tempel @ die Ersatzbrüder: Polyphonic

CD, stopáž 61:01 minut. Vydala firma Rodenstein Records.

Obal alba Rainer Tempel @ die Ersatzbrüder: Polyphonic.

Pod devíti z desíti skladeb alba je jako autor podepsán Tempel. Pojmenovává je často jen Fuga nebo Kánon s označením patřičné tóniny. Pochopitelně, že nemůže jít o  klasické fugy a kánony: v nich má vedení hlasů přesná pravidla a improvizaci nepřipouští. Ale jazzmani, alespoň trochu obeznámení s historií evropské klasiky, dobře vědí, že pocit průběžného pohybu a rytmu, tak typický pro jazz, byl vlastní i J. S. Bachovi a jeho souputníkům a žákům. Nikdo to však mezi jazzmany neukázal v praktickém rozvedení tak přesvědčivě, jako Rainer Tempel @ die Ersatzbrüder.

Tempelovo trio atmosféru polyfonické hudby dokonale vyvolává; pravidla předem psaných hlasů přitom alespoň občas nahrazuje improvizovanými linkami. Výchozí témata devíti Tempelových skladeb mají blízko ke zvuku west-coastové a občas i bopové hudby: průvodní text dokonce naznačuje, že šestiminutový Velký kánon vychází vlastně z volné variace na Coltranovy klasické Giant Steps. A závěrečné, desáté číslo alba, nazvané Concorde, uvádí jako autora vedoucího Modern Jazz Quarteta Johna Lewise, který svou původní verzi napsal v polovině padesátých let.

Rainer Tempel

Jako pianista má Tempel ve svých sólech nejblíž k jazzové volnosti a rozletu, ale nikdy neopouští polyfonický způsob myšlení. Oba dechaři jsou vynikající instrumentalisté a zejména vstupy Andrease Tschoppa - ať už ve vynalézavém podílu na polyfonním vícehlasu, nebo v osobitých sólech - ho řadí k předním trombonistům dnešního jazzu.

V rozsáhlém spektru podob dnešního jazzu zase jedna novinka, podstatně odlišná od toho, co jsme dosud slyšeli.


Video