Nenápadná brána do dvora smíchovského stanoviště pražské záchranky neodpovídá jeho významu. A to především díky práci tohoto v Česku ojedinělého vzdělávacího centra.
Týmu expertů pod vedením pánů Alana Ryby a Jána Hirjaka se totiž díky školení podařilo snížit četnost napadení záchranářů ze strany agresivních pacientů až o 70 procent. Bitky mezi posádkou sanitky a pacienty byly přitom ještě nedávno celkem běžné.
"Částečně to bylo způsobeno nedostatečnou kvalifikací našich zaměstnanců, kteří nevěděli, jak v této situaci správně reagovat," přiznává Alan Ryba.
Projekt vzdělávání dispečerů a osádek sanitek v oborech psychologie, práva, sebeobrany, ale i řízení se zapnutým majákem se naplno rozběhl loni. Částečně ho financuje město Praha jako zřizovatel záchranné služby, další díl posílá Evropská unie ze svých grantů.
Vídeňská inspirace
"Trochu jsme se inspirovali ve Vídni. Oni jsou ale o kus dál. Zatímco my ještě školíme v učebnách, oni už simulují v téměř reálném prostředí. Používají video, na kterém rozebírají chyby. O tom si můžeme nechat jen zdát," vykládá Alan Ryba.
Školení pomáhá hlavně těm, kteří dlouho pracovali v centru Prahy, kde přicházeli do styku s agresivními opilci, narkomany, nebo jejich výjezdy někteří "pacienti" zneužívali pro svou zábavu. Vytvořili si tak na podobné lidi antipatii.
"Někdy je vše způsobeno mladým věkem některých záchranářů, někdo si z jiného pracoviště přinese nějaký špatný návyk, který si neuvědomuje - nevhodný výběr slov, špatný postoj, chování," vypočítá Ryba důvody, které mohou pacienta vyprovokovat k nenadálému útoku.
Jak na útočníka? Třeba vykročit dopředu...
Pravidelným docházením do vzdělávacích kurzů se záchranáři učí, jak se takových návyků zbavit. "Někdy stačí nezvedat ruce, jít dozadu. Nebo naopak vykročit dopředu, nevěřil byste, jak je pak těžké vás uhodit například baseballovou pálkou," uvádí Ryba příklad z praxe.
V tom vlastně spočívá tajemství kurzu psychologie a 
sebeobrany. Přednášející zdravotníkům vštěpují, že mají pacientovi ustupovat, komunikovat asertivně, k fyzické obraně se mají uchylovat až jako k poslednímu řešení.
Podle Ryby je však třeba zdůraznit, že velkou část incidentů vyvolávají ti, kterým přijeli muži v reflexních uniformách na pomoc.
"Bývají třeba pod vlivem omamných látek a pro narkomana není horší představa, než že ho někdo chce z jeho stavu dostat," nastiňuje vedoucí vzdělávacího centra možný důvod pro zadělání si na pořádný průšvih.
Řidič sanitky: od brambor k profesionálovi
Až do roku 1995 byli řidiči sanitek například bývalí řidiči dodávek se zeleninou. Ne že by rovnou od brambor přesedlali pod maják. Základní kurz přirozeně měli. Ale až od zmiňovaného data jsou posádky obsazené jen zdravotníky.
 Trénink řidičů sanitekV extrémních podmínkách |
Přesto se i oni musí naučit být zodpovědní. "Víte, on si takový mladík, který zrovna vyjde školu, myslí, že jeho práce bude jen jezdit se sanitkou a houkat. Těší se na to, ale neuvědomuje si, že na sebe tímto povoláním bere velkou zodpovědnost," říká vedoucí vzdělávacího centra.
Přednášející se na kursech nezaměřují jen na komunikaci s pacienty. Velice důležité je připravit záchranáře na nelehké situace, které ho mohou psychicky poznamenat. Ono neúspěšně oživovat malé dítě, není žádný med, připomíná Ryba.
On sám na záchrance slouží deset let, z toho dva roky řídí vzdělávací centrum. Přesto ho občas o víkendu a v noci potkáte v kabině sanitky. "Musím zůstat v obraze," vysvětluje.
Seriál: 150 let pražské záchranky |
