Jak se dnes mají ´estébáci´ z Národní?

  • 96
Národ je nenáviděl. Byli to ti "estébáci, co 17. listopadu 1989 zmlátili na Národní třídě naše děti". Co dělají dnes, po třinácti letech? Byli všichni skutečně ony "mlátičky", kterým dělalo dobře bít bezbranné lidi? Někteří bezpochyby, jiní však pykají jen za to, že tam byli.

Jeden vaří knedlíky v restauraci, druhý pěstuje houby a třetí pracoval jako vrátný a momentálně hledá práci. Představují klasický vzorek většiny řadových příslušníků, které jejich šéfové vyslali 17. listopadu na Národní třídu. Lakonicky řečeno: nemají se zvlášť dobře. Na rozdíl od těch, kteří je proti demonstrantům poslali, a přesto unikli trestům.

"Ti řadoví policajti to odskákali nejvíc, měli svým způsobem smůlu. Byli to služebníci státu a teď to nemyslím nijak zle. Ti skuteční viníci se jmenují Milouš Jakeš Miroslav Štěpán, kteří za Národní třídu nikdy potrestáni nebyli," říká Václav Bartuška, který seděl ve vyšetřovací komisi pro události 17. listopadu.

Na Národní třídě tehdy zasahovalo šestnáct stovek policistů: ze Státní bezpečnosti, pohotovostního pluku či červených baretů. Osmadvacet z nich bylo odsouzeno. A ti mají společné jedno: cítí se obětními beránky, které kdosi z komunistického aparátu zneužil. O minulosti, až na výjimky, ale mluvit nechtějí.

"Tak za deset let si o tom spolu možná popovídáme. Teď na to ještě není doba," říká Antonín Suchý, příslušník StB, který si u soudu vysloužil podmínku. Po odchodu ze služeb vnitra pracoval v lese, zkoušel podnikat. Jednu dobu dokonce dělal kuchaře v restauraci, kde vařil knedlíky. Zalitoval někdy toho, že byl na Národní třídě? "Toť otázka. Bral jsem to jako práci, která má smysl v každé době."

Major SNB Zdeněk Šípek dostal za hrubé násilí čtrnáct měsíců "natvrdo". Podle obchodního rejstříku figuruje v několika firmách, on sám však tvrdí, že jsou všechny v likvidaci: "Obešel jsem patnáct dvacet firem a nikde mě nevzali, ať mám sebelepší vzdělání a ať něco umím, nebo ne. Založil jsem si proto své firmy, myl jsem okna nebo jako sociální pracovník umýval babičky a dědečky." Se svým angažmá na Národní třídě se vyrovnává stejně jako ostatní větou "plnil jsem rozkazy". "Beru to jako minulost.

Řada chyb tam byla, přiznávám. Já jsem to odnesl." Z velících důstojníků "odskákali" Národní třídu jen dva: Michal Danišovič a Bedřich Houbal. Po deseti letech průtahů dostali podmínku. Houbal využil po roce 1989 svého jména a založil firmu Mushroom na pěstování žampionů. Doma však není k zastižení. "Už jsem ho pár let neviděla," říká jeho žena.

Velitel zásahu a někdejší náčelník pražské správy Veřejné bezpečnosti Danišovič byl rok po odchodu z vnitra nezaměstnaný. Odstěhoval se na vesnici a chtěl pracovat v JZD, kde mu slíbili práci ošetřovatele hovězího dobytka "Pak ale přišel dopis od předsedy jézédé, že pro mě není zařazení. Dozvěděl jsem se, že Občanské fórum rozhodlo, že by nebylo dobré, abych tam pracoval. Asi abych neovlivňoval krávy v jejich politickém myšlení," vypráví Danišovič ve své kanceláři.

Nešetří úsměvy, na otázky odpovídá bez zaváhání. Že by jako velitel zásahu pochybil, nepřipouští. V kapitalismu se nakonec zorientoval docela slušně: založil bezpečnostní agenturu, kterou dnes vede jeho syn a která zaměstnává stovku lidí.

Víc času však věnuje chovu hospodářských zvířat. Jeho chov dnes čítá sto dvacet holubů a dvě stovky králíků. A jak se dnes dívá na Národní třídu? Chvíli přemýšlí, jako by nechtěl otázce rozumět, pak řekne obecnou větu: "Každý, kdo se účastní nepovolené demonstrace a porušuje zákon, ví, že může dost... být postižen."

Houbal, Danišovič a další příslušníci jsou dodnes přesvědčeni, že se i oni stali obětí zpravodajské hry. "Já bych v tom ale spiknutí nehledal, byť jsem si s tou myšlenkou dlouho pohrával. Dnes jsem přesvědčen, že celý ten zásah provázel absolutní chaos, bylo to regulérně zpackané," říká dnes Bartuška.

"Policie neměla vůbec žádnou taktiku. Jediný jejich úkol byl uzavřít dav, ale vůbec nevěděli, co s ním měli dělat dál. Z nahrávek bylo zřejmé, že ani Houbal ani Danišovič nevěděli, co se vlastně na Národní odehrává. Nebyli na tom o nic lépe než demonstranti."

Mezi ty, o jejichž vině nikdo nepochyboval, patřil nadporučík SNB Jaroslav Oudrán. Od soudu odešel s nejtvrdším trestem: čtyři a půl roku vězení za to, že po demonstraci zbil a zkopal mladou ženu. U soudu své agresivní chování vysvětloval náhlým afektem a psychickou labilitou a jako jeden z mála požádal svou "oběť" o odpuštění.

Když ho v roce 1992 pustili na podmínku, našel si práci jako zemědělský technik. "Byla to pro nás těžká kapitola. Už je uzavřena a otec se k tomu nechce vracet," řekla před časem za Oudrána jeho dcera.


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel

Video