Sám na mezinárodní základně mírových sil v Kábulu prožil se svými dvěma psy čtyři a půl měsíce. V Lógaru pak sloužil dalších pět měsíců. „Nebezpečí vás obklopuje všude,“ podporuje slova Gahlera Karel Navrátil, náčelník štábu 31. pluku radiační, chemické a biologické ochrany. V Kábulu velel pět měsíců chemickému odřadu a při další misi tam řídil analytický tým.
Smrt českých vojáků v BagrámuATENTÁT: Výbuch v Bagrámu zabil čtyři české vojáky REAKCE: Nezemřeli zbytečně, řekl Zeman SMUTEK: Obrana stáhla vlajky na půl žerdi PŘEVOZ: Speciál přiveze těla ve čtvrtek OBĚTI: V českých misích zahynulo celkem 24 mužů KOMENTÁŘ: Víme, proč vojáci padli? ODŠKODNÉ: Rodiny dostanou asi milion TÁLIBÁN: Mučedník zabil okupanty |
Oba muži se dokážou vcítit do toho, co prožívají čeští vojáci na zahraničních misích. Neskrývají, jak moc je smrt čtyř Čechů v Bagrámu zasáhla. „Byl to šok,“ říká Gahler. „Mnoho lidí si bohužel našich vojáků na misích neváží. Myslí si, že tam jedou jen pro peníze. Ale pro nás je čest a poslání sloužit pod českým praporem.“ Gahler doufá, že teď už veřejnost chápe, s čím vojáci bojují. „Kdo tam nebyl, netuší, jaká zvěrstva se ve světě ještě stále dějí.“
Navrátilovi přinesly afghánské mise pocity zadostiučinění, ale i strachu. „Kdo se nebojí, je blázen a do akce bych s ním nešel,“ říká. V Kábulu měl strach o sebe, o svou rodinu; hodně se bál, aby nepadl někdo z jeho odřadu. „Riziko je všude. Po tragédii v Bagrámu jsem dostal spoustu SMS zpráv od svých známých. Teprve nyní si uvědomili strašlivé hrozby, proti nimž čeští vojáci v Afghánistánu stojí,“ tvrdí Navrátil. „Strach se ale naučíte zvládat. Motivuje vás, že jste důležití pro bezpečnost vojáků z jiných mezinárodních jednotek i pro místní obyvatele. Málokde ve světě potřebují lidé naši pomoc tak jako v Afghánistánu.“
Gahler vzpomíná, jak měl se psy, vycvičenými na vyhledávání výbušnin, odletět původně do Kosova. Poslali ho do Kábulu. Doma nic neřekl, aby si všichni mysleli, že slouží na klidnějším Balkáně.
„Nikdy nezapomenu na vlajky spuštěné na půl žerdi, když v Kábulu zahynuli vojáci vyslaní na misi svými zeměmi,“ svěřuje se psovod. „Člověk si uvědomoval, jak blízko je smrti. Všude číhají miny a nikdy nevíte, jestli někdo z lidí na ulici před vámi není atentátník.“
Gahler žije ve Smržovce, odkud pochází ještě další armádní psovod. „Znám je oba. Na misích nasazují životy a je to pro ně velká psychická nálož,“ říká městská zastupitelka Inka Urbanová. „Honza se mi svěřil, že o některých věcech nesmí mluvit, musí se s nimi srovnat sám. Když se jeho kolega chystal na misi v Kosovu, narychlo jsem ho oddávala. Měl s přítelkyní dvě děti a přál si, aby byli svoji, kdyby padl.“
