Panu Le je šedesát sedm let a je bývalý řezník. Každý měsíc platí nájemné ve výši třinácti set hongkongských dolarů, což je v přepočtu něco přes tři tisíce korun. Jeho "byt" sestává z mříží; je to miniaturní klec. Jedna z těch, co jsou namačkané ve zchátralém bytě v dělnické čtvrti West Kowloon.
Klece stojí jedna na druhé a měří půldruhého čtverečního metru. Proti štěnicím se majitelé těchto zoufalých příbytků brání tak, že nemají matrace. Místo nich spí na bambusových rohožích nebo na linoleu, píše reportér agentury AP.
"Už jsem byl tolikrát pokousaný, že jsem si na to zvykl," vypráví pan Le a na důkaz řečeného vyhrnuje rukávy mikiny, aby ukázal červené skvrny po kousancích. "Nedá se s tím nic dělat. Musím tu žít. Musím tu přežít," říká.
V podobných podmínkách jako on žije v čínském Hongkongu, bývalé britské kolonii a jednom z nejbohatších měst v Asii, až sto tisíc lidí, uvedla AP s odvoláním na místní Společnost pro komunitní bydlení. Ne všichni si pronajímají klece. Někteří žijí třeba v podobně zanedbaných bytech, které jsou rozdělené na malé buňky s lůžky o velikosti rakve. Jiní si zase budují chatrče na střechách domů.
Všichni dohromady jsou chmurným protikladem věhlasného materiálního blahobytu města. Do klecí, buněk či na střechy je podle reportéra AP vyhnaly raketově se zvedající ceny nájemného. Krize v bydlení se v Hongkongu prohlubuje a je jednou z největších starostí pro ne moc populárního, Pekingem podporovaného předsedu hongkongské vlády. Ten se ujal funkce loni v červenci a slíbil, že s bytovým problémem něco udělá.
Jen za prvních deset měsíců roku 2012 vzrostly ceny bytů v Hongkongu o 23 procent. Proti období před začátkem světové ekonomické krize v roce 2008 se dokonce zdvojnásobily, uvádí Mezinárodní měnový fond. Nájemné zaznamenalo podobný vývoj. Rostoucí ceny tak posunují i skromné bydlení mimo dosah velké části populace.
Hongkongská vláda slíbila, že bude budovat až patnáct tisíc nových dostupných bytů za rok. Ta předešlá, jak upozorňuje AP, problém víceméně ignorovala.
Ovšem ani ta současná nedělá dost, míní aktivisté, kteří uvádějí, že na čekací listině na státní byt je nyní až 210 tisíc lidí, což je dvakrát víc než v roce 2006. Až třetina z více než sedmimilionové populace Hongkongu žije v nájemních bytech.
Pan Le, bývalý řezník, zatím bydlí ve své kleci. Věří, že mu vláda pomůže? "Není to o tom, zda jim věřím, nebo ne. Oni vždycky takhle mluví. Jakou já mám šanci?" říká.
Každý měsíc dostává od státu čtyři tisíce hongkongských dolarů. Třináct set zaplatí za nájem, zbytek má na jídlo a všechno ostatní. Vychází to v přepočtu asi na jedenáct amerických dolarů na den. "Nemám šanci cokoliv ušetřit."
Ale o státní byt si pan Le nezažádal. Nechce opustit své sousedy z klecí a žít sám. Předpokládá tak, že až do konce života zůstane tam, kde je.
