Tři oddíly útočí na skupinu budov. Střílí se paintballovými náboji, které po zásahu obarví, ale nezraní. Těžší zbraně pálí slepou municí zřejmě pro vytvoření patřičné atmosféry.
Vzduch je plný štiplavého kouře z dýmovnic a cvičení působí velmi realisticky. Tedy, až na nás, novináře, kteří pobíháme s kamerami a fotoaparáty mezi válčícími stranami.
V jednu chvíli se snažím fotit vpád do obležené budovy a překážím v cestě útočícímu mariňákovi. Přibíhá ke mně a ač skoro bez dechu, říká velmi zdvořilou, skoro britskou angličtinou: "Excuse me. Promiňte, potřebuji tudy útočit!" Uhýbám a snažím se překážet co nejmíň.
Rámusu je při cvičení v každém případě jako ve válečném filmu. Civilistům to ale vadit nebude, jednoduše proto, že široko daleko žádní nejsou.
. ZÁPISNÍK ZAHRANIČNÍCH ZPRAVODAJŮ
Sobota: Neděle: Audio záznamy a přepisy všech reportáží naleznete na www.radiozurnal.cz/zzz |
Tuto sobotu a neděli od 10:05 (repríza ve 22:10) na Radiožurnálu:Základna námořní pěchoty Quantico ve Virginii je jednou z největších ve Spojených státech. Rozkládá se na 260 kilometrech čtverečních asi padesát kilometrů jižně od Washingtonu.
"Nejtěžším úkolem pro nás instruktory je, aby byl výcvik co nejrealističtější," říká kapitán Tyler Holt. Proto se také adepti na důstojníky učí velet přímo v akci.
Blonďáci v arabských hábitech
Boj v ulicích je jen jednou, byť důležitou součástí šestiměsíčního výcviku. Při jiných se v terénu učí, jak co nejbezpečněji zastavovat a prohledávat auta a lidi. Využívají se i figuranti, kteří na sobě mají tradiční arabské oblečení.
Blonďák v hnědavém blízkovýchodním hábitu, ze kterého vykukují nefalšované modré levisky, sice může vzbudit i úsměv. Ale mariňáci berou takové válečné hry zjevně smrtelně vážně. S možným nasazením v Iráku nebo Afghánistánu musejí počítat, a proto je lepší moc nešvejkovat.
"Chci v námořní pěchotě určitě zůstat až do penze," říká odhodlaně Terence z Georgie, který je mariňákem už šest let. Nepochybuji, že před příjezdem novinářů prošel on stejně jako ostatní školením, co nám má říkat, abychom si z rozhovorů odnesli takový obrázek, jaký si přeje oddělení základny pro styk s veřejností. Ale koneckonců Terence mohl z námořní pěchoty po několikaleté službě odejít. Zůstal, aniž by musel, a to mluví samo za sebe.
Před několika lety se přitom právě tahle složka amerických ozbrojených sil potýkala s problémy při náboru. To už se začalo měnit a rekrutů přibývá.
Některá média to dávají do souvislosti s ekonomickou krizí a rostoucí nezaměstnaností. Armáda je pro mnoho mladých mužů a žen jedinou příležitostí, jak si zajistit existenci anebo získat možnost vysokoškolského vzdělání. Ministerstvo obrany odmítá takovou přímou souvislost komentovat, ale zdá se být celkem logická.
Barack Obama sice nastoupil do úřadu se slibem stažení amerických jednotek z Iráku a co nejrychlejšího vyřešení situace v Afghánistánu. Jenže i když všechno půjde podle plánu, o čemž se dá úspěšně pochybovat, bude to trvat minimálně několik let.
Blonďáci v arabských hábitech z amerických vojenských prostorů zřejmě jen tak nezmizí.
