Po roce se na ně vrátil zákon džungle. O loňských prázdninách, kdy byli řidiči vystrašeni ukrutným bodovým zákonem, zahynulo na silnicích nejméně lidí v novodobé historii. Letos se kormutlivé údaje vracejí k číslům, které řadí zdejší cesty mezi nejnebezpečnější v Evropě.
Hlavní příčiny? Podle odborníků mizerné silnice, špatná společenská atmosféra, která se netají obdivem k bezohlednému jednání, represivní bodový systém a alibistická práce dopraváků, kteří nejsou tam, kde mají být.
Stavba silnic potrvá desítky let. Divné vztahy mezi lidmi budou možná navždy. Ale opravit zákon a naučit dopravní policisty dělat pořádně práci jde skoro hned.
Ministerstvo dopravy teď jako by zaslechlo to, co říká prezident Autoklubu Roman Ječmínek: Rozšířit počet bodů na osmnáct, urychlit administrativu včetně celostátního registru řidičů. Dát hříšníkům možnost nápravy.
Nejde přece o to, abych se bál, že přijdu o řidičák, to je represe, nýbrž o to, abych jezdil bezpečně. A řidičský průkaz na zkoušku, jako mají Rakušané.
Autoklub navíc navrhl, aby zákon toleroval alespoň 0,3 promile alkoholu v krvi (mnoho civilizovaných zemí povoluje o něco větší množství). Z toho má ministerstvo strach. Z alkoholu za volantem se totiž podařilo udělat belzebuba, byť v malém množství nepatří k častým příčinám vážných nehod. Zato ministerští úředníci uvažují o tom, že by povolili stošedesátku na některých nových a kvalitních úsecích dálnic.
I když to může být sporné, směřuje návrh spíš do Evropy než do Běloruska. Jenže je to jen návrh. Ve Sněmovně se může změnit. Jsou tam i zastánci původní Šimonovského inkvizitorské tvrdosti i veselí tanečníci, kteří by rádi z bodů udělali cár papíru, v čele s Davidem Šeichem (přistiženým při řízení v těžké opilosti).
Zatímco změna bodů je holubem na střeše, nový velitel dopravní policie je vrabcem v hrsti. Proč užívám tuto frázi? Není lepšího způsobu než tohoto pana Nicneříci uvést.
Co vám osobně na práci dopravní policie vadilo a možná stále ještě vadí? zeptal se ho moderátor Veselovský.
Buďme konkrétní. Myslím si, že základním znakem celé nové koncepce Služby dopravní policie by měla být určitá decentralizace, decentralizace řízení. Samozřejmě přenesení pravomocí, odpovědnosti, kompetence na regionální a teritoriální organizační články, odpověděl nový šéf dopravní policie Martin Červíček.
Pokud člověk mluví policajtštinou celý profesní život, může se naučit lidštinu za týden?
Přeložíme-li záměry, které mají Langerovi narychlo povyšovaní muži v čele policie, do lidštiny, působí srozumitelně a rozumně.
Jako by se dopravní policisté měli probudit z předlouhého zimního spánku: žádné ukázky síly známé jako Kryštof. Policisté nemají číhat jako lapkové u značek se sníženou rychlostí, ale mají být na nejnebezpečnějších místech. Tam mají chytat piráty, a ne malé rybičky. Posílat je tam nemá rozkaz policejního prezidenta, nebo dokonce ministra, nýbrž jejich přímý nadřízený, který zná místní poměry. Ten má být také odpovědný za to, když budou policisté dál špatní.
Spravedlivější body a výkonnější dopravní policie jsou stále jen na papíře a v neobratných ústech. Ale už to, že státní úřady uvažují (byť ještě nemluví) jako normální lidé, je skoro zázrak. Až se tomu nechce věřit. Řečeno s Červíčkem: Futurní efektivita decentralizační koncepce bude aktivně percipována nejen superiorními orgány, ale i aktivními subjekty provozu na povrchových komunikacích.
