středa 24.3.1999 - Když jedná sněmovna o vojácích
Jednání o souhlasu s vysláním pouho pouhé jediné polní nemocnice do Makedonie mělo být jen otázkou několika desítek minut. Očekávalo se, že vláda krátce zdůvodní svůj návrh na její vyslání, zpravodajové poreferují o debatě ve svých klubech a komunisté zopakují své známé připomínky. Leč, jak říká jedna z parlamentních zkušeností, věci se vždy odvíjejí zcela jinak, než by člověka mohlo v bujné fantazii napadnout.
Mezi některými sociálně demokratickými ministry se objevil viditelný nesoulad v představách, zda by měl parlament schválit i případné přelety letounů NATO přes Českou republiku, pravicoví poslanci toho využili a postupně zkritizovali celkový přístup vládního kabinetu ke kosovské krizi.
Po šesti hodinách poslanci hlasováním sdělili, že souhlasí s vysláním polní nemocnice i neozbrojeného letadla do případných (a zdá se, že velmi vzdálených) mírových operací, stejně jako s možnými přelety ve vzdušném prostoru země. Ale co to jen dalo řečí.
Ještě, že Severoatlantické aliance nechce po českých politicích, aby se země jakýmkoliv způsobem účastnila plánovaných zásahů proti Jugoslávii. To by bylo teprve připomínek, námitek, procedurálních návrhů, protestů, pochybností, žádostí o přestávky, požadavků na zamítnutí, přerušení, odročení...
čtvrtek 25.3.1999 - Jak se mění interpelace
Léta neměnné parlamentní zvyklosti se čas od času změní. Jako dnes, ve čtvrtek, který patří písemným a ústním interpelacím. V minulosti téměř nikoho nezajímaly, snad s výjimkou kameramanů, kteří zprostředkovávali bídný poslanecký obraz daňovým poplatníkům.
Interpelace totiž ovládali republikáni, kteří byli schopni pokládat desítky a desítky dotazů, jejichž smysl bylo těžké objevit. Členové různých vlád si časem na republikánský styl zvykli a odpovídali po svém - připravovali si dlouhé odpovědi, aby se na řadu dostalo co nejméně dotazů.
Republikáni s volbami odešli, avšak se zdálo, že úroveň interpelací zůstane stejná. Velký zájem vystřídal velký nezájem, nová opozice s dotazy na sociálně demokratickou vládu nepřicházela.
Leč dnešní den ukázal, že opozice si na svou roli začíná zvykat. Dotazů na premiéra Miloše Zemana i na členy jeho kabinetu bylo až moc, na některé zájemce se nedostalo. Otázky zněly zajímavé, stejně tak odpovědi na ně stály za poslouchání. Interpelace začaly sloužit svému účelu. Ovšem s jednou výjimkou. Stejně jako v minulosti končí většině poslanců, s výjimou tazatelů, čtvrteční den ve čtyři hodiny - začátek to ústních interpelací.