Takové šílenství si snad užívali jen The Beatles. Když se objeví Barack Obama, propuká v lidech delirium. Křičí jako v transu, mávají. Chtějí ho za svého prezidenta.
Obama sestupuje ze schodů zpoza velké americké vlajky na pódium uprostřed sportovní haly harrisonburské univerzity. Podává lidem ruku, spokojeně mává, vypadá prezidentsky. Hala praská ve švech. Jásot ho nepustí ke slovu. A tak chvilku stojí u mikrofonu a usmívá se - tento muž, který dokázal divy.
Porazil v primárkách volební mašinerii Hillary Clintonové. Přesvědčil bílé Američany, že nepatří mezi "rozhněvané černé muže", jejichž hlavním cílem byl urputný boj za rovnoprávnost. A prosadil se jako ten, do něhož mohou mladí lidé vkládat svoje naděje. Po všeobecných frustracích během osmi let vlády George W. Bushe je nadchnul pro politiku. Neuvěřitelné? Ano, naprosto.
"Sem do Harrisonburgu přijel naposledy promluvit prezidentský kandidát v roce 1860. Jsem tak rád, že mohu být dnes s vámi," chopí se konečně slova.
Ten dávný uchazeč se jmenoval Stephen Douglas, byl to demokrat. A důvodem, proč sem potom nikdo nejezdil, bylo především to, že tento kraj v údolí Shenandoah na západě Virginie byl vždy považován za republikánské území.
Obama má ambici změnit i tohle. Z evropské dálky to možná vypadá jako nepodstatné, ale právě o takové posuny se bude opírat jeho pravděpodobný triumf příští týden v úterý.
Rok na cestách se uzavírá
"V těchto volbách, více než kdykoliv jindy, máte jasně na vybranou mezi minulostí a budoucností," podotýká Obama. Mluví sebejistě, v jeho hlase není cítit ani stopa únavy potom, co během posledního roku přednesl bezpočet projevů a spal snad každý den v jiném hotelu.
Pamatuji si, jak jsem před rokem poprvé sledoval počátky jeho kampaně v Iowě. V jednom nijak přepychovém hotelu vedle jedné dálnice mi řekli, že tu včera přenocoval Obama se svým týmem.
Americké prezidentské volby
Ten den pak dal minimálně dva televizní rozhovory a přednesl jeden dlouhý projev právě o tom tématu, na kterém se stále veze, tedy o změně politických mravů ve Washingtonu, prosazení sociální spravedlnosti, různých reforem a o citlivějším přístupu k dění ve světě. A tak to pak měl celý rok, každý den, bez přestání. Jen začal asi pobývat v lepších hotelech.
"Ještě týden. Tohle nejsou volby o mně, ale o vás! Týden! Za týden smeteme ze stolu politiku, která rozdělovala naši zemi. Jsme tak blízko. Můj soupeř je každou hodinu zoufalejší." Všichni stojí, jásají, mávátka letí vzhůru. "Obama, Obama!"
Vnucuje se mnoho otázek, třeba ta, jestli tento muž opravdu dokáže Američany sjednotit, když ve své kariéře nikdy žádné velké mosty směrem k pravicově smýšlejícím lidem nevybudoval.
"Jenom Obama na to má. On je vůdce nového typu," říká dívka, která na univerzitě studuje práva. "On ukončí ty války, přinese mír. Jen mi je líto, že tolik mých kamarádů se nedostalo dovnitř."
Proč tohle u nás neznáme?
Kdesi hluboko se však vnucuje jiné zamyšlení. Proč naše politika v Evropě nemůže být zařízená tak, aby umožňovala vzestup lidem Obamova ražení? Proč se boj o stranické nominace u nás odehrává za zavřenými dveřmi? Proč nemůže být šéfem, dejme tomu i takové Evropské komise, někdo, kdo v lidech rozezvučí pozitivní vibrace?
Ale to nejsou otázky pro nikoho z dvanácti tisíc lidí v této hale. Jeden starší pán černé pleti stojí vyčerpáním opřený o zeď v koridoru haly. Dlouhé hodiny stál venku ve frontě, aby se sem dostal.
"Já chci Obamu proto, že konečně zavede spravedlnost. Podívejte, jak se ředitelé firem mají dobře, i když se hospodářství hroutí. Podívejte na ty jejich zlaté padáky. Obama tu zavede pravidla, vymýtí tenhle neřád," říká muž.
Právě toho, tedy regulace hospodářství, se mnozí Američané bojí, vidí v tom cosi na způsob socialismu. Ale v úterý jich podle všeho bude méně než polovina. Možná dokonce mnohem méně než polovina.
