O tom, že zastavit mnohatunovou tramvaj před přechodem pro chodce není žádná hračka, se přesvědčil Metropolitní Expres na vlastní kůži.
Hostivař - „Radši ruku, nebo nohu?“ ptá se instruktor školní tramvaje. Při pohledu do kabiny je to jasné – řídit cvičný vůz se dá buď pedály, nebo ruční pákou. Tak ty pedály, šéfe. Před námi je cvičná dráha hostivařského areálu dopravního podniku. Sedíme v tramvaji, kterou používají budoucí řidiči jako auta v autoškole. Už při odbrzďování šestnáctitunové tramvaje T3 chápu, že i kolos potřebuje „cit“. Zacinkání, plyn na podlaze – tramvaj se těžce rozjíždí. „Tady zabrzděte,“ hlesne instruktor. Sešlápnu brzdu a „tétrojka“ zakňučí. Jak málo stačí, aby se magnetická brzda zakousla do kolejnic. Tramvaji to trvá, než zastaví. Když jede čtyřicetikilometrovou rychlostí, povede se to až po šestadvaceti metrech. Je samozřejmě bezpečnější zkoušet brzdy tramvaje na cvičné koleji než třeba na Václavském náměstí.
Hostivař - „Radši ruku, nebo nohu?“ ptá se instruktor školní tramvaje. Při pohledu do kabiny je to jasné – řídit cvičný vůz se dá buď pedály, nebo ruční pákou. Tak ty pedály, šéfe. Před námi je cvičná dráha hostivařského areálu dopravního podniku. Sedíme v tramvaji, kterou používají budoucí řidiči jako auta v autoškole. Už při odbrzďování šestnáctitunové tramvaje T3 chápu, že i kolos potřebuje „cit“. Zacinkání, plyn na podlaze – tramvaj se těžce rozjíždí. „Tady zabrzděte,“ hlesne instruktor. Sešlápnu brzdu a „tétrojka“ zakňučí. Jak málo stačí, aby se magnetická brzda zakousla do kolejnic. Tramvaji to trvá, než zastaví. Když jede čtyřicetikilometrovou rychlostí, povede se to až po šestadvaceti metrech. Je samozřejmě bezpečnější zkoušet brzdy tramvaje na cvičné koleji než třeba na Václavském náměstí.
