Ta část klášterních budov stále čeká na nové fasády. Jsou šedivé, ošklivé, jak je opustila armáda, která klášter před pádem komunismu obývala. Převor Augustin Gazda prochází kolem. "Kdyby se sem nevrátili benediktini, kdo ví, jak by to tady dnes vypadalo," říká.
Dá se tomu věřit. Dnes už je část rozsáhlého rajhradského kláštera opravena, ale nedostatek peněz je vidět na každém kroku. I v kostele, který je významnou památkou od předního barokního stavitele Santiniho. "Potřebuje novou podezdívku. Vychází to na 2,5 milionu," říká Gazda.
Tolik potřebné fasády však budou stát víc: odhadem asi 66 milionů korun. "Tady je všechno v milionech," dodává převor Gazda.
Obrovský klášter je spletí nejrůznějších budov, dvorů a zahrad. Patřil k nejbohatším a největším na celé Moravě, jeho majetek narůstal v průběhu skoro celé tisícileté historie. Řeholníci se však starali i o duchovní hodnoty: vedle kostela je největší zdejší památkou klášterní knihovna, která obsahuje desítky tisíc svazků.
Nynější živoření rajhradského kláštera je svědectvím nejen o mimořádně zlých časech komunistické éry, ale i váhavé současnosti.
Bude-li les, budou fasády
Klášter přišel o část pozemků už za první republiky, při tehdejší pozemkové reformě. Ale ještě v roce 1950, tedy dva roky po komunistickém převratu, měl zemědělské hospodářství. Tehdy z kláštera museli zmizet mniši. Přišli vojáci.
Výsledek? "V roce 1990 nebyla obyvatelná jediná místnost," říká Gazda. Vojáci rozsáhlý areál prakticky zničili.
Dnes je v obrovském klášteře pouhých sedm mnichů, navíc mladí muži, kteří musí ještě studovat. Pozemky nejsou prakticky žádné a hospodářství je více než skromné: zahrnuje dvě prasata, slepice a stádo ovcí.
. Zákon za 270 miliard korunCo říká zákon Je šance na schválení? Co když neprojde? Jak se počítaly výdaje Co získají kláštery |
"Každý benediktinský klášter, aby mohl existovat, musel mít jmění, aby mohl zajistit obživu mnichům," vysvětluje Gazda. Pokud bude schválen zákon o církevních restitucích, bude mít klášter šanci dostat bývalé lesy poblíž Devíti křížů na Vysočině. I se zámečkem, který jim už v devadesátých letech lesníci vyklidili. Protože však zákon o vracení církevního majetku dosud nebyl přijat, zámeček od té doby chátrá.
"Kdyby klášter dostal zpět lesy, získá ekonomickou základnu. Ale většina zisku by šla stejně do těch budov. Budou-li lesy, opravíme fasády," říká Gazda. Klášter by mohl začít rozvíjet i další aktivity. Kdysi se zde totiž vyráběl likér, jehož výrobu nedávno obnovil se souhlasem kláštera jeden podnikavý soukromník. Výrobna by se pak mohla zřídit přímo v klášteře.
Ostatně kláštery v zahraničí vesele podnikají i ve sférách, v nichž by to málokdo tušil. Jeden z klášterů v sousedním Rakousku má dokonce na svých pozemcích sjezdovku. Návštěvníci jsou mnichy zváni k duchovní i tělesné obnově. Dočkáme se něčeho podobného v Česku?
Církve na jedné lodi
Na rozhodnutí, zda bude tolik diskutovaný zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi přijat, však nečekají jen příslušníci řádů, kteří jako jediní mají šanci dostat zpět některé ztracené majetky. Ostatní dostanou "jen" finanční náhradu, která jim bude vyplácena po dobu šedesáti let.
"Je to zákon, který by zmírnil křivdy. Jeho přínos vidím v tom, že když dostane majetek původní majitel, bude s ním zacházet lépe než nějaká organizace, která ho má jen propůjčen," říká Pavel Černý, předseda Ekumenické rady církví, který se účastnil vyjednávání o způsobu majetkového vyrovnání s církvemi.
On sám je z Církve bratrské, která podle připraveného zákona dostane ze státního rozpočtu podstatně méně než katolíci. Přesto se zdá být spokojen. "Pokud bude zákon schválen, byli bychom schopni opravit některé budovy a rozšířit sociální službu. Rádi bychom v Praze postavili hospic asi pro 60 lůžek, což je optimální velikost," popisuje Černý.
I když jeho církev nedostane zpět žádné nemovitosti (skončily v majetku obcí), jako chudý příbuzný si vůči katolíkům nepřipadá. Ti se ostatně při složitém vyjednávání části svých nároků vzdali právě ve prospěch chudších "kolegů".
"Když si představíte, že se všech sedmnáct církví dohodlo, vidíte, že tam musela být velkorysost, solidarita a společná snaha, aby všechny církve ten náraz samofinancování zvládly. Byla to pozitivní zkušenost. Možná jsme dosáhli něčeho, čím jsou definitivně vymazány staré historické spory," říká.
Fakt, že řevnivost mezi církvemi najednou zmizela, Černý paradoxně připisuje i létům komunistického režimu. "Za totality naši kazatelé a faráři sdíleli někdy cely ve vězení společně s katolickými. A naučili se být přáteli a pomáhat si," říká Černý.
V přepočtu na procenta vypadá dělení mezi církvemi následovně: katolická církev, která měla asi 97 procent svých majetkových nároků, se nakonec spokojila jen s 83 procenty. Rozdíl připadne ostatním církvím.
Manažeři v sutanách
Způsob, jakým se stát chce vyrovnat s církvemi, které přišly po komunistickém převratu o své majetky, je pro kněze současně výzvou do budoucna. Součástí zákona je totiž záměr na jejich "odstátnění". Znamená to, že po uplynutí určité lhůty, během níž by se státní příspěvek na výplatu duchovních snižoval, by si církve musely zajistit financování samy. Už dnes přemýšlejí, jak se na to připravit. Zatímco katolíci plánují, že se zapojí do kapitálového trhu, a nevylučují nákupy cenných papírů či akcií, Církev bratrská bude zatím opatrnější.
"Chceme část finančních prostředků investovat, abychom měli příjem do budoucnosti. Jde o to, abychom nevydali vše, aby zbylo na další léta... Budeme přemýšlet i nad zajištěním, ale cenné papíry, to asi nebude naše oblast... Dá se říci, že může přinášet užitek spíše nějaká nemovitost, taková sborová budova může sloužit i pro různou jinou činnost," nastiňuje Černý.
Zákon má totiž kromě odkládaného majetkového vyrovnání především jeden důležitý cíl: do budoucna zabránit, aby se zvyšující nároky na platy duchovních platily z peněz všech občanů, tedy i nevěřících.
Nároky církví ostatně stoupají, za několik let po splnění desetileté lhůty od registrace by si mohli zažádat o výplatu svých duchovních ze státního rozpočtu například i čeští muslimové.
"V průběhu šedesáti let by při současném trendu a současném počtu církví mohly výdaje na platy duchovních celkem dosáhnout až 585 miliard korun," říká Jakub Kříž z ministerstva kultury.
Snažíme se už roky
"O takovouto dohodu, která by majetkové nároky církví vyřešila, jsme se snažili léta," říká výkonný místopředseda Svazu měst a obcí Jaromír Jech.
Řada jeho kolegů na radnicích se totiž potýká s následujícím problémem: bývalý církevní majetek je blokován, není možné ho prodat ani koupit. Obce, které jsou obklopeny takovými pozemky, se pak nemohou rozvíjet, nemohou zahajovat novou výstavbu. Nejhorší situace je v jihočeské Červené Řečici, kolem níž jsou zablokované rozsáhlé pozemky patřící kdysi arcibiskupství. Po schválení zákona připadnou státu. Církev v tomto případě bude odškodněna finančně.
Stát však bude muset jinde vydávat. Například vojenské lesy dnes obhospodařují 13 a půl tisíce hektarů lesů, které patří do požadovaných někdejších církevních lesů.
"Většina požadovaných lesů je ve vojenských újezdech a ty nejde vydat. Vydáme asi 3 400 hektarů, nebude to pro nás problém," říká ředitel sekce správy majetku ministerstva obrany Jiří Král.
. Jestli dohoda projde, zvýšíme kněžím platyNaši duchovní mají mít podmínky odpovídající 21. století, říká vedoucí správy majetku Arcibiskupství pražského Karel Štícha. Věří, že až se zákon o církevních restitucích schválí, situace se změní. K lepšímu, samozřejmě. Dnes stát platí duchovní z rozpočtu. To je pro církev nevýhodné? Režim je nastaven ještě zákonem z roku 1949. Tehdy stát na sebe vzal povinnost zabezpečit církve, platit duchovní. Ale je mimo vliv státu, kolik jich církve jmenují. Přitom peníze jsou konečné, závisí na tom, kolik prostředků se dostane do příslušné kapitoly rozpočtu. Takže vzniká stav jakési permanentní nejistoty. Zdá se ale, že to je spíš nevýhodné pro stát... Nezávidím ani státu, který je povinen zajistit duchovní a neví, kolik jich bude. Pro nás to znamená, že musí být všichni duchovní na finančním minimu, nevíme, jak bude rok ukončen. Z hlediska možností plánování jsme svázáni. Vývoj je určován parametry, které jsou mimo nás. Například počty duchovních rostou rychleji u nekatolických církví. Můžete ukázat na příkladu, v čem je současný stav nevýhodný? Kdyby diecézní biskup vypracoval záměr na založení diecézního střediska, poutního místa, je to obtížně proveditelné. Nemůže si naplánovat, jak své lidi zaplatit. Co náprava historických křivd? Stát by měl vyřešit fakt, že po roce 1948 církevní majetek vykoupil, ale už nezaplatil. Jsou dvě možnosti: vrátím, nebo doplatím. Připravený zákon možnosti kombinuje. Proč se vlastně o majetku církví bavíme až nyní? Tady se uřízl normální vývoj s koncem první republiky. Ale církve jsou na tom hůře. Jiní mohli během uplynulých osmnácti let restituovat, zprivatizovala se řada podniků, ale my jsme stále drženi v jakémsi skanzenu. O to je to horší. V tom vidím nedostatek polistopadového vývoje. Jak naložíte s financemi ze státní pokladny, bude-li zákon schválen? Nebude to jednorázová záležitost. Budeme muset zvýšit provozní náklady, očekávám navýšení minimálně o třicet procent. Chceme se snažit, aby byly platy duchovních srovnatelné s celostátním průměrem, aby se zajistily podmínky existence odpovídající 21. století. Další oblastí jsou investice do prostředků pro vlastní činnost – na opravy kulturních památek, zajištění podmínek pro sféru školství, charity a sociální oblast. Tato sféra dnes živoří, odhaduji potřebné navýšení na půl miliardy ročně. A také musíme vytvářet zdroje, abychom zajistili dlouhodobé ekonomické fungování poté, co finanční prostředky od státu zmizí. Máme tradici při správě nemovitého majetku, řády budou mít možnosti zemědělské produkce, například Arcibiskupství olomoucké má vinné sklepy, možná i tam jsou možnosti investic... Církev bude ale muset využívat i kapitálový trh, bez toho se nemůžeme hnout. Nemůže některá diecéze zkrachovat? Jednoduchá odpověď zní: může. Před léty byla v problémech berlínská diecéze. Ale v takových případech nastupuje princip solidarity. Mnozí říkají, že církev by se zrovna neměla věnovat penězům... U nás už čtyřicet let považujeme kláštery za hospodářsky neschopné instituce. Ale všude ve světě byly kláštery nositeli pokroku. Mimochodem: podvojné účetnictví vymyslel jeden františkánský převor. Ale podívejte se sami. Už dnes je vidět obrovský pokrok, mnohé kláštery jsou opravené, udržované, i když vlastní jen budovy s nádvořím! Co říkáte, když se mluví o tom, že projednávaná dohoda je výhodná pro katolickou církev? Myslím, že je výhodná pro všechny. Vyšli jsme vstříc i ostatním církvím, vzdali se části majetkových nároků. Nalezli jsme řešení společně. Před sedmnácti lety by se tato situace řešila snadněji, ale za dalších deset let se bude řešit ještě obtížněji. Jak to bude se svatovítskou katedrálou? Žádný konkrétní objekt (tedy ani katedrálu) zákon neřeší, je obecný. Katedrála je symbol, ale v souvislosti se zákonem k tomu nelze nic říct. Co když zákon nebude nakonec schválen? My bychom přivítali jistotu, abychom mohli myslet i na ty, kteří přijdou po nás. Ale z hlediska faktického života o nic dramatického nepůjde: není to tak, že bychom pak hned roztrhali svá roucha... Víme, že nalezení řešení je dobré, ale nejsme v havarijní situaci. |
