Jeden z izraelských vojáků si prý pochvaloval to, co v Gaze dělá.
Palestinská propaganda? Zeptejte se Kamala Horadže a dívejte se mu přitom do očí. Těžko soudit, co slyšel z vojákových úst a zda mu mohl rozumět, ale nikdo v kraji nezpochybnil tu smutnou novinu: Kamal přišel o syna - navíc mu zemřel v náručí.
Uplynul měsíc od okamžiku, kdy izraelští vojáci vstoupili do pásma Gazy, aby zastavili ostřelování jihu židovského státu. Aby se vypořádali s radikály z hnutí Hamas, kteří pásmo ovládli a nejčastěji také rakety na Izrael vysílali.
Stojíme teď s Kamalem Horadžem vedle nemocnice v Latrapě, do níž zeje díra po izraelském šrapnelu. Mezi stany, v nichž žije s těmi šťastnějšími sousedy, kteří přišli "jen" o všechno.
"Bydlíme tu celá rodina," ukazuje na plátěný příbytek Sajf, zatímco jeho spolužačka vedle nás sveřepě zatlouká do prašné země stanový kolík. "Nás je třináct," dodává klučina, kterému prý pokoj zničila "izraelská efšestnáctka".
Nedaleko odsud, na dohled od moře, stála americká škola. Jmenovitě "Americká mezinárodní škola v Gaze". V ní se podle zámořských standardů a za nemalé školné připravovaly na univerzitní studium více než dvě stovky nadaných Palestinců.
Anglicky hovořili téměř bez akcentu a nedělali hanbu v Británii, USA, ba ani na prestižní americké univerzitě v Káhiře. Alespoň to pyšně tvrdí zdejší zahradník, který sám mluví anglicky lépe než leckterý český politik.
Ne, neviděl, jak dopadly izraelské pumy na školu, která s USA neměla kromě obdivu k americkému vzdělání již téměř nic společného. Odnesl to noční hlídač a sny o lepší budoucnosti. "Americké letadlo zničilo americkou školu," usmál se hořce a posadil se pod palmu na dvoře do sebe zhroucené školy.
"Proč útočili na minarety?"
Ve městě Gaza i na jeho předměstích mají mnohé domy kůži prošpikovanou náboji. Z letadel a vrtulníků se Izraelci trefovali většinou přesně. Padly budovy parlamentu, některá ministerstva, úřady, kasárna stejně jako policejní stanice prakticky v každém Zapadákově.
Hořely i byty a obytné domy. Také školy a mešity, kde radikálové podle izraelských médií poschovávali zbraně. I místní lidé po straně konstatují, že mešity jsou zpravidla v rukou hnutí Hamas, jehož členové tvoří podle různých odhadů sedminu, nejvýše pětinu obyvatel pásma.
Válka v GazeTěsně před polednem 27. prosince loňského roku zahájil Izrael drtivé letecké nálety na budovy hnutí Hamas, vládnoucího už dva roky v Gaze. Je to území dlouhé 40 kilometrů a široké šest až osm kilometrů. Rozlohou je Gaza velká asi jako půl Prahy, ale žije tam 1,5 milionu lidí, více než v celém českém hlavním městě. Operace nazvaná Izraelem „Lité olovo“ měla za cíl zneškodnit islamisty, kteří ostřelovali jižní izraelská města nejen podomácku vyrobenými raketami Kassám, ale i propašovanými profesionálními raketami typu Grad čínské výroby. Cílem izraelských náletů byly také východy ze stovek pašeráckých tunelů mezi Gazou a Egyptem. Válka se vystupňovala 3. ledna, kdy Izrael zahájil pozemní ofenzivu. Z odhadovaných tří tisíc raket v palestinských arzenálech jich Izraelci během bojů zničili na 1 200. Zdecimovali vedení Hamasu, zabili například asi padesát jeho vedoucích expertů na výbušniny. Válka, při níž zahynulo 14 Izraelců a na 1 300 Palestinců, skončila 21. ledna, kdy se Izrael stáhl. Ozbrojenci z Hamasu však nadále Izrael tu a tam ostřelují. Ten na dvě včerejší rakety odpověděl leteckým útokem na jihu Gazy. |
Izraelští vojáci ustřelili hlavy i desítkám minaretů, z jejichž korun svolávají muezzini věřící k modlitbám. "Tam také někdo schovával zbraně? Chtěli nás ponížit, ponížit muslimy," říká muž, který s námi sledoval zničený minaret od benzinové pumpy, která už zase nabízela palivo pašované z Egypta.
Na izraelský útok určitě nezapomene navždy zmrzačený a ponížený Muhammad al-Haddád, kterého podle všeho dostihl bílý fosfor, který v pásmu použili Izraelci. Látka, která nemá podle mezinárodních konvencí ve výzbroji armád, tím spíše demokratických států, co dělat. Nepoznám, koho zohavil fosfor a koho pouhý oheň. Viděl jsem jen, že an-Núk přišel o oko, že je popálený na nohou, rukou i na hlavě, že se stydí, a proto hovoří tiše, až nezúčastněně.
Že se lékaři nemocnice v Gaze vyjadřovali o poraněných fosforem stejně samozřejmě jako jejich západní kolegové o angíně či infarktu. A že Alí an-Núk, známý právník z pásma Gazy a šéf Asociace arabských právníků pro lidská práva, konstatuje, že nasbíral pět stovek snímků dokumentujících nejen užití bílého fosforu, ale škody na palestinském majetku všeobecně.
Kde najde Gaza naději?
"Nikdo nám nepomůže. Američané drží s Izraelci, Egypťané také," kroutí rezignovaně hlavou jeden z policistů, který si svlékl uniformu prý proto, aby se nestal terčem pro izraelský útok.
"A Abbás? Ten je slabý, navíc zkorumpovaný," tvrdí o palestinském prezidentovi ze znepřáteleného, ale rovněž palestinského Západního břehu muž, který si na checkpointu pečlivě zapsal mé jméno do zprohýbaného školního sešitu. Popřál nám štěstí. Tiše, až nezúčastněně.
