Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Jak moc poškodil pád vlády dobré jméno Česka

  8:21aktualizováno  8:21
Zombie předsedá EU. České předsednictví nahradil autopilot. Novinové titulky nepřeceňujme. Ale je pravda, že si z nich děláme první názor na věci, o které se moc nezajímáme. Je překvapující, jak negativně cizí média hodnotila pád Topolánkovy vlády. Odsudky jsou velice silné. Výběr titulků je reprezentativní a vychází z přehledu zmocněnce pro české předsednictví.

Premiér Fischer a premiér Topolánek. | foto: Petr David JosekČTK

Po tom, co udělali, už je nikdy nebudu volit, řekl mi známý, levicový liberál a známý odpůrce Klause a ODS. Mluvil však o sociálních demokratech. Jako člověk, který žil dlouhá léta v cizině, ví, že vlády se v době předsednictví Evropské unie nesvrhávají.

Ale je to opravdu takový průšvih? Skutečně poškodí naše zájmy v Evropě? A i kdyby to byl průšvih, nevyžehlí ho nová Fischerova vláda, v níž přece budou odborníci na mezinárodněpolitické otázky dobře zapsaní v Bruselu, jako například Jan Kohout?

"Potměšilí chaoti?“

Mezi odborníky, kterých jsem se ptal, převažuje rozhořčení a zděšení.
Lobbista Pavel Bratinka, který zná dokonale bruselské chodby a zákoutí, přirovnává škody k zahraničněpolitickému tsunami. „Rating země, která svým partnerům provede takovýto podraz vůči jejich zájmům, klesne podstatně a na velmi dlouhou dobu. Když se tento podraz ještě zkombinuje s tanečky kolem Lisabonské smlouvy, ke které naši zástupci připojili svůj podpis, pak bude závěr jednoznačný a všeobecný: Čechům se nedá věřit. Jsou to potměšilí chaoti. Klidně vás podrazí, i kdyby na podraz měli doplatit ještě více oni sami,“ zdůrazňuje Bratinka.

Malá země, jako je Česko, není v zahraničních médiích viditelná. Nedivme se. Zajímá nás za normálních okolností pád finské či kyperské vlády? Uprostřed krize a v době předsednictví je to však zpráva.

co o nás píší v zahraničí

V Praze se setkává Amerika s Evropou bez hlavy
Le Figaro, 4. 4. 2009; Podle francouzského listu vítá Baracka Obamu euroskeptik Klaus a Obamův kritik Topolánek bez mandátu.
Z pražského předsednictví EU se stává fraška
Die Presse, 2. 4. 2009; Podle rakouského listu je trapné, když po pádu české vlády povede EU dva měsíce naprosto nezkušená vláda.
České předsednictví nahradil autopilot
La Libre Belgique, 2. 4. 2009; Podle belgických novin české předsednictví de facto pádem vlády skončilo.
Česká obrna bruselský stroj nenakazí
Financial Times, 31. 3. 2009; Podle prestižního listu je řízení Unie převážně v rukou komise. Krach předsednictví tedy Evropu neohrožuje.
Pražská rodinná banda
Berliner Zeitung, 31. 3. 2009; Spory mezi českými politiky poškodily předsednictví EU. Roli sehrál i Václav Klaus.
Čechům hrozí nebezpečí stát se nejslabším článkem EU
Irish Examiner, 30. 3. 2009; Podle irského listu ČR nezvládla předsednictví a ohrožuje přijetí Lisabonské smlouvy.
Cesty do pekel
Profil, 30. 3. 2009; Rakouský list použil do titulku před cestou amerického prezidenta do Česka Topolánkův výrok o Obamovi.
Neúspěšné předsednictví ČR
To Vima, 29. 3. 2009; Podle řeckých novin pád vlády jen završil česká faux pas.
Zombie předsedá EU
Hurriyet, 26. 3. 2009; Turecký list zdůrazňuje, že Unii řídí politická mrtvola.

I titulky, kterými nás počastovala evropská a světová média, byly krajně nelichotivé. Podle nich Evropu řídí "autopilot“, "zombie“ a v nejlepším případě "chromá kachna“.

Republika je zařazována do východní Evropy. Mluví se o trapnosti a neschopnosti, o destruktivní roli "antievropského a izolacionistického prezidenta Václava Klause. Stejně tak je připomínán přinejmenším nediplomatický výrok Mirka Topolánka o tom, že státní pomoc hospodářství je "cestou do pekel“.

V orchestru médií převažují dvě tóniny: ironické (někdy skoro škodolibé) povzdechnutí nad českou ubohostí a pak i obavy o osud Evropské unie, která je v době krize řízena zmíněnou "chromou kachnou“.

Podobné pocity se však zmocnily řady Čechů. Generální ředitel významné továrny ESAB Jiří Kula zažil pád vlády na služební cestě v Anglii. Reakce jeho obchodních partnerů byly prý nelíčeně zděšené a nevěřícné. On sám se obává, že nás svržení vlády dlouhodobě poškodí: "Důvěra a respekt se budují léta, ale ztratí se během okamžiku. Vím, že to je otřepaná věta, ale určitě pravdivá. Spoustu dobrých věcí, které ČR určitě vykonala, lidé zapomenou, ale to, že nesmyslně vyměnila vládu během vedení Unie, ještě k tomu víceméně z malicherných důvodů, to si Evropa bude pamatovat léta. Určitě to jako rejpavý a lehce ponižující vtípek budu slyšet u byznys večeří léta.“

Podle poradkyně amerických prezidentů Elišky Haškové Coolidge nejde jen o pád vlády. Česká politika je ve světě nedůvěryhodná právě kvůli malicherným svárům vůdců a stran. Osobní ješitnost vítězí nad zájmy země.

Ne všichni však vidí situaci tak černě. Profesor Václav Pačes se domnívá, že nedůvěra může být jen velmi krátkodobá. Dokládá to příkladem Rakouska: "Podívejme se na nedávné Rakousko. Když se dostal k moci Haider, politici při fotografování nechtěli ani stát vedle rakouské ministryně zahraničí. Rakušané měli ostudu s Waldheimem, Rakousko bylo tradičně antisemitské, Hitler byl Rakušan. A Rakousko dnes patří k nejdůvěryhodnějším státům EU.“

Blízký spolupracovník prezidenta Klause Petr Hájek to dokonce vidí opačně: Země uplatnila demokratické ústavní mechanismy. Ukázala, že je samostatná a není jen převodovou pákou příkazů z Bruselu.

Podobně argumentuje Petr Mach, zakladatel Strany svobodných občanů: "Pád vlády je součástí a znakem demokracie. Obraz České republiky v zahraničí to nepoškozuje. Naše postavení v Unii by se zhoršilo, kdyby prošla Lisabonská smlouva. Pád vlády je epizoda, která neovlivňuje dlouhodobé postavení.“

Ani tisk není v katastrofickém líčení našeho předsednictví zcela jednotný: Financial Times byl sice skoro osamělý, ale o to významnější hlas, který tvrdil, že předsednictví je víceméně formální záležitost, a tak pád naší vlády fungování Unie neohrozí.

Osladí nám to Unie?

Máme tedy mít obavy ze ztráty mezinárodní prestiže, nebo ne?

Vyjděme z toho, jak funguje Unie. Není to centralizovaný stát, natožpak nějaká totalita. Její každodenní život je střet zájmů. Finsko chce zvýšit daň z piva, my ne. Itálie chce doslazování vína, my ne. Rakousko se snaží zrušit Temelín, my ho bráníme. Švédsko s Británií se hádá o rybolov. Východ se pře se západem, sever s jihem. Sarkozy chce být vidět, Merkelová chce vést. Německo zrychluje, Británie brzdí. Bulharsko natahuje ruku, Dánsko tolik nechce dát...

Je to vroucí kotel sporů. Přes byrokracii a pomalost však zároveň efektivní mechanismus k jejich mírovému a dosti často tak říkajíc všeobecně prospěšnému řešení. Nakonec si všichni z obchodu něco odnesou.

To neznamená, že by se nehrálo natvrdo. Každý stát se při přemlouvání ostatních snaží uplatnit všechny páky, aby prosadil co nejvíce ze svých zájmů. Nálepky jako "východ“, postkomunismus“, "nespolehlivá země“ jsou v takových sporech účinnými zbraněmi. Je to jako v životě – když v něčem trapně selžete, ti, kdo vás milují, odpustí. Ale kdo se s vámi hádá, bude chyby využívat donekonečna. A vztah sedmadvacítky je všechno jiné, jenom ne milenecký. Současné zděšené reakce našich partnerů nemusí ukazovat jen upřímné obavy o další osud našeho předsednictví a EU. Může se v nich projevovat už i ona snaha nám to v budoucnu "osladit“.

Kaše by se však nejedla tak horká, nebýt dvou věcí: Lisabonské smlouvy a globální krize. Zastánci Lisabonu berou krach předsednictví jako memento: malé nestabilní země by se už neměly pouštět za volant složitého stroje. Instituce evropského prezidenta je nezbytná. Navíc Česko zejména kvůli prezidentu Klausovi zdržuje ratifikaci Lisabonské smlouvy, kterou už premiér Topolánek podepsal. Náhlá smrt předsednictví podtrhuje v očích proevropských elit (a těch je teď většina) pro Česko nálepku nespolehlivé, lstivé země, která dělá něco jiného, než říká.

To umocňuje ještě hospodářská krize. Evropské hospodářství prožívá intenzivní pokusy záchranářského týmu o resuscitaci. Ten, kdo má oživování řídit, se přitom raději hádá s manželkou o to, co bude k obědu. Čeští politici v nejnevhodnější chvíli nadřadili řešení svých žabomyších sporů nad zájmy Evropy.

Není pochyb, že tohle vše budeme mít na talíři v Bruselu pěkně dlouho. Jak dlouho a s jak intenzivní pachutí, to je těžko předvídat.

Zvládne to Fischer?

Jak to vidí politici? Jejich hodnocení je dáno jejich zájmy. Musíme ho tedy brát s rezervou. Můžeme však posoudit, kdo mluví věrohodně.

Odstupující ministr pro evropské záležitosti Alexandr Vondra je rozhořčen ještě po čtrnácti dnech. Je to znát z tónu hlasu i z ostrých termínů, které volí: "Pád vlády poškodil naše dobré jméno na dlouhé roky. Někteří naši partneři si ťukají na čelo, jiní jsou naštvaní. Znevěrohodnili jsme předsednictví jako takové. Sarkozy do nás od počátku tepal, v únoru a v březnu jsme ale ukázali, že to děláme dobře, a pak to takhle krachlo.“

Úřednická vláda podle Vondry devastující škody pravděpodobně nezvětší. Vláda bez politického mandátu nemůže uzavírat skutečné obchody, například kolem volby nového předsedy Evropské komise: "Fischer a jeho lidé mohou ještě naše předsednictví odmoderovat, ale úspěch už to nebude.“

západ, nebo východ

Česko si nedokázalo pootevřít dveře mezi "rovnější“ státy Unie a ukázat, že má blíž k Západu než k Východu.

Některá jednání bude řídit přímo Václav Klaus. Ani od známého "eurodisidenta“, jak si sám říká, však další nebezpečí pro dobré jméno země nehrozí. Podle Vondry má dvojí tvář jako Jekyll a Hyde. Na summitech nastaví tu vlídnější.

V tom, že další ostudy už nás nečekají, se s Vondrou shoduje i jednička na kandidátce sociálních demokratů do europarlamentu Jiří Havel. Uznává, že předsednictví bylo po technické stránce dobře připraveno. Nebude už těžké ho dotáhnout do konce.

Ve všem ostatním se však Havel od Vondry liší: kromě formálního plnění úkolů jsme selhali: "Za první tři měsíce bylo hodnocení v Bruselu mizerné,“ mluví z Havla jeho politická příslušnost. "Na zasedání PES (socialistická a sociálně-demokratická frakce v Evropském parlamentu) jsem se musel za nás omlouvat. Byli jsme v přístupu ke krizi naprosto pasivní. Čunkovo ministerstvo bylo jedna velká tragédie. Řebíček se na Evropu totálně vykašlal. O Nečasovi se mluví jako o člověku s názory z 19. století.“

Podle Havla se navíc vlastně nic nestalo, když vláda padla: "České předsednictví už vlastně formálně skončilo. Nastává kampaň do evropských voleb. V Bruselu už dlouho koloval vtip: Víte, co je nejlepší na českém předsednictví? Že bude trvat vlastně jen čtyři měsíce.“

Obdobný názor zastává eurokomisař Vladimír Špidla. Postavení Česka v Unii podle něj dlouhodobě neutrpí. "Mohu vás ujistit, že jsem se nesetkal s nikým, kdo by vládní krizi v ČR vnímal nějak dramaticky... Což je logické, protože podstata předsednictví nespočívá v tom, že by Evropu měla na starost jedna země, která si s ní tak může dělat, co chce,“ říká Špidla. "Tím nechci říci, že negativní dopady neexistují. Nejspíš je pocítí především česká diplomacie, protože každý projev nestability oslabuje. Ale dá se předpokládat, že to bude jen přechodná záležitost,“ dodává.

Jan Zahradil, vůdce evropské kandidátky ODS, není člověk, který by měl Brusel v lásce a význam jeho institucí přeceňoval. Přesto říká: "Pád vlády nás poškodil. Nikdo nechápe, proč jsme nedokázali řešení svých vnitřních sporů odložit, proč uprostřed předsednictví dochází k výměně. Navíc bude našeho neúspěchu využito k tlaku na prosazení Lisabonské smlouvy (s tou Zahradil nesouhlasí – pozn. aut.). Vyvinuli jsme velké úsilí, abychom Evropu přesvědčili, že nejsme Maďarsko, a teď ta snaha přišla vniveč.“

I Zahradil se domnívá, že novinové titulky nelžou a že nás trapný konec předsednictví poškodí dlouhodobě: "Krach vytvořil dojem, že všechny středoevropské země jsou nestabilní. Škody nejsou nevratné, ale jsou velké. Předsednictvím jsme si mohli pomoci, teď jsme si pomohli, ale v uvozovkách.“

Mají politici pravdu, když se shodují v tom, že budoucí Fischerova vláda má slušnou možnost zahraničněpolitické škody přinejmenším nezvětšit? Ano. Havárie se už stala. Mrtví nejsou, jen zranění. Česko si nedokázalo pootevřít dveře mezi ty "rovnější“ státy Unie a přesvědčit, že má blíž k Západu než k Východu.

Vláda padla nevhod, ale demokraticky a v klidu. To je západní a civilizované a partneři to musí respektovat, i když si budou stěžovat. Fischerova vláda je doma pod kuratelou velkých stran, v Unii bude pod kuratelou velkých států.



Trump ohrožuje světovou bezpečnost, řekl historik Lukeš v Rozstřelu





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Figuríny s oběšenci se objevily v úterý ráno 22. října na pražském Klárově
ZÁPISNÍK: Panika o českých volbách a sex v Japonsku

Cizinci se divili, proč Češi šílí kvůli volbám. Vzpomínky na válku. Málo sexu u Japonců podle The Washington Post. Fotbalové paměti. To jsou témata zápisníku...  celý článek

Titulní strana přílohy MF DNES Kavárna v nové podobě. 7. září 2013.
Příloha MF DNES Kavárna se vrací, vychází ve velkém formátu

Po prázdninové přestávce se vrací tradiční příloha Kavárna do sobotního vydání deníku MF DNES. Příloha zabývající se společností a myšlením vychází nově na...  celý článek

Nemůžete říci, že jste nebyli varováni, říká film Rolanda Emmericha 2012.
ZÁPISNÍK: Cože? Už zase krachuje západní civilizace?

Ministr byl na šrot, Zdeněk Škromach fotil "výborné koláčky", Okamuru s Bártou spojila kniha a Tokio volá "Banzai"! To jsou témata zápisníku "Minulý týden"...  celý článek

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.